Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: Fenomén doby: místo vděku jen pohrdání

  5:28aktualizováno  5:28
Při zamyšlení se nad tím, kým by pro nás měl učitel vlastně být, je možná nasnadě ujasnit si pojmy "autorita" a "přítel".

Už i děti jsou zaměřené na výkon, ne na proces. Budou si pak umět poradit v neřešitelných chvílích bez papírku? (Ilustrační snímek) | foto: iDNES.cz

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Je autoritou učitel výbušnější povahy, který se snaží získat klid ve třídě práskáním třídnicí do stolu a křikem, nebo člověk, který má ve třídě přirozený respekt proto, že se chová vlídně, pracuje se studenty jako s jednotlivci a nezobecňuje jejich chování a výsledky do jednoho "aplikovatelného" hodnocení, známky, či snad dokonce do aritmetického průměru.

Studenti píší noviny

Studenti se zamýšlejí nad tím, proč se v dnešní době snižuje ona pomyslná laťka hodnoty studia. Kdyby se známkovalo střízlivě a spravedlivě, spousta žáků by dostávala sedmičky.

Je milý, pozorný a slušný, do třídy si nechodí vykřičet svůj konflikt s vlastním životem, ale hodnotí kriticky a spravedlivě? A že někdo takový neexistuje? Přesně někdo takový mě učí...

Jen se v dnešní době snižuje ona pomyslná laťka hodnoty studia; studenti jsou svým přístupem ke vzdělání mnohem více laxní, místo vděku pohrdají. Jazyky se učit nechtějí bez ohledu na to, že svými nynějšími (ne příliš chvályhodnými) výsledky můžou dost zásadně ovlivnit pravděpodobnost toho, jestli budou mít v budoucnu práci.

Fyzika je nebaví, takže se na ni raději vykašlou a prosedí odpoledne u Facebooku s odůvodněním, že "tohle stejně v životě nebudu potřebovat". Čtou málo (nebo raději vůbec), a když už, tak moderní nadpřirozené ságy Stonajednotéma.

Snahu nahrazují taháky. A učitelé často přizpůsobují bodovou hranici svým apatickým studentům a podle nejlepší práce, která by odpovídala dejme tomu hodnocení "dobře", přepočítávají bodová rozpětí tak, aby zbytek třídy nemusel dostat sedmičku...

Benevolentní učitelé studentům v mnohém vycházejí vstříc a pomalu je prosí, ať jsou tak hodní a naučí se, alespoň kvůli sobě, základní věci...

A to nemluvím o ministerstvu, které situaci dělá ještě absurdnější svými státními maturitami...

Studenti se s učitelem hádají kvůli jedinému chybějícímu bodu ve svých testech, ale k sobě navzájem jsou kritičtí a netolerantní. Často se mezi sebou porovnávají na základě známek a největší olympiáda nastává na tělocviku, kdy se hodnota člověka měří podle toho, co předvede – v několika vteřinách spočívá to, jestli bude odsouzen nebo výsměšného divadla ušetřen.

Mám pocit, že žiju v době, kde už se i děti orientují na výkon... A co víc, jsou zaměřeny víc na výsledek (volejbal, známky) než na proces (snaha při volejbalu, dvě hodiny se sešitem z matematiky).

Proto raději opisují z taháků, velkou motivací se stává heslo "nepropadni a opiš, co můžeš". Ale něco někam opsat umíme všichni – a život nám zadarmo pomalu už nic nedá a smyslem všech těch testů možná není jen nebýt přistižen... Možná si má umět poradit v neřešitelných chvílích (ale ne s pomocí papírku).

Proto alespoň mám ten pocit, mnozí studenti nerozumějí přátelství učitelů se studenty. Ale když tady nejsou rodiče, s nimiž bychom mohli mluvit o problémech či o čemkoli dalším, a vrstevníci zaujímají onen tvrdý kritický postoj, připadá mi naprosto v pořádku obrátit se s prosbou o radu k učiteli.

Když s ním můžeme mluvit, opravdu mluvit, slyší nás a můžeme s ním hledat řešení problémů. Nemělo by se těm, kteří si o ni řeknou, dostat pomoci právě od učitelů? Přece se s nimi nevídáme jen kvůli písemkám...

Přátelský vztah učitele a studenta často není ostatními studenty vnímán souhlasně. Ale odsouzení bez bližších znalostí důvodů a okolností...? Věřím, že hodně studentů návštěvu učitele raději kvůli reakci okolí zváží.

Otázkou zůstává, čí je vina, jak to dnes ve školách čím dál častěji vypadá. Čí je to pak problém? Státu nebo dětí, které jsou jen "produktem své doby"?

Kateřina Mašková, Gymnázium Na Pražačce, Praha
Autorka článku dostane knihu



Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Potomci Mayů při katolické bohoslužbě v mexickém městě Xul (16. prosince 2012)
STUDENTI: Obrana, nebo kulturní útok?

Kdysi dávno v exotických krajích Jižní Ameriky žily byly kulturně vyspělé civilizace – Aztékové, Mayové nebo Inkové. Jenže už nežijí. Konec příběhu. Nebo ne? Z...  celý článek

Ilustrační snímek
STUDENTI: Nesahat, neplivat, nesvlékat. Každá země to má jinak

Některé kultury chápeme, jiné ne. Proč? Naše civilizace není dostatečně tolerantní. Ani jedinec není schopen pochopit různé rituály v náboženství nebo zvyky v...  celý článek

Ilustrační snímek
STUDENTI: Lidé nikdy nebudou dobro a zlo vnímat stejně

Globální morálka? Že všichni lidé mají stejně nastavené hodnoty? Že všichni musíme vnímat dobro a zlo stejně? Na světě jsou stovky národů s vlastní historií,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.