Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: I zásadový poslanec se po čase nechá vláčet zvlčilým davem

  6:20aktualizováno  6:20
Upravil si světlou pruhovanou kravatu, vyhladil záhyby na rukávech a zhluboka se nadechl. Stál u paty schodiště vedoucího do budovy parlamentu, jeho budoucího pracoviště. Spoustu let dřel, snažil se vyšplhat co nejvýš, být lepší a chytřejší než ostatní, ale měl své zásady – nikdy nejít přes mrtvoly.
V zasedacím sále před polednem skoro nikdo nebyl, všichni se začali scházet až po dvanácté. (Ilustrační snímek)

V zasedacím sále před polednem skoro nikdo nebyl, všichni se začali scházet až po dvanácté. (Ilustrační snímek) | foto:  Nguyen Phuong Thao, MF DNES

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Ostatní se mu často smáli. Nikdo nevěřil, že by se kluk ze zapadlé vesničky mohl dostat někam dál než za barový pult.

Ale teď tady byl – oblečený do nenápadného obleku, ve vyleštěných botách, s černou aktovkou v podpaží a se zpoceným čelem stál a nerozhodně přešlapoval na místě. Kolem něj procházeli lidé, sem tam do něj někdo vrazil, ale neobtěžoval se s omlouváním.

Studenti píší noviny

Studenti píšou o pocitech nováčka ve Sněmovně. Nejprve udělal první krok, šlo to ztuha, ale jakmile to zvládl, už nad ničím nedumal, prostě šel s davem. Když zahnul vpravo, šel doprava, když vlevo, šel i on.

Pro většinu z nich byl naprosto neviditelný – spíše ho považovali za součást venkovní dekorace, ne za tvora z masa a kostí.

Chtěl jsi to, tak teď to máš, pomyslel si a udělal první krok. Nejdřív mu to šlo ztuha, ale pak už nad ničím nedumal, prostě šel s davem. Vstoupil do haly a nechal se vést ostatními, když zahnuli vpravo, šel doprava, pokud zamířili vlevo, šel týmž směrem. Tak se dostal až do zasedací místnosti. Zaujal místo v jedné ze zadních lavic, rozložil si kolem sebe své podklady, srovnal ořezané tužky a poočku sledoval ostatní poslance.

Nejprve se snažil o diskrétnost, ale záhy zjistil, že lidem kolem něj je úplně jedno, jestli o nich ostatní vědí, že v práci svačí, čtou noviny, volají domů, brouzdají po internetu nebo spí. Nebyl naivní, nečekal, že bude hned první den svědkem bouřlivých debat, ale situace v jeho okolí ho stejně zarazila.

Po prvním dnu byl nešťastný

Domů se vrátil pár minut po šesté hodině. Znechucený, unavený a nešťastný. Nedokázal si představit, že by v takovém prostředí měl nebo mohl pracovat. Nechápal a ani nechtěl pochopit, kde se stala chyba – jak to, že lidé, kteří naslibovali tolik věcí, jimž byla svěřena správa státu, na něž celý život šly peníze z jeho daní, mohou být tak lhostejní. Rozbolela ho hlava, ale místo po prášku sáhl po skleničce vína. Z jedné byly dvě a ze dvou čtyři...

Znaveně se otočil v posteli a zrak mu padl na budík – bylo jedenáct hodin. Už dvě hodiny měl být v práci. Najednou byl vzhůru a plně při smyslech, za pět minut stihl vše, co mu obvykle zabralo celou hodinu. Posbíral rozházené složky, doběhl k autu a během cesty přetáhl povolenou rychlost rozhodně o víc než deset kilometrů za hodinu. Děsil se toho, co mu řeknou ostatní – je tady teprve druhý den a už má zpoždění – a ne zrovna zanedbatelné.

Nikdo ho však nepokáral, nikdo si ho nevšiml, protože v zasedacím sále skoro nikdo nebyl. Zarazil se, ale strach byl silnější než zvědavost, proto se nenápadně přesunul ke svému místu a stejně jako včera si nachystal materiály.

Start v devět, nebo v poledne

Ostatní se dostavili až po poledni, hlučně se spolu vybavovali, smáli se a bylo jim úplně jedno, že pracovní doba začíná v devět. Taky nevypadali na to, že by se jim hned chtělo něco řešit – místo podkladů si s sebou nesli kávu, v druhé ruce noviny.

Ze skupiny se jeden vydělil a posadil se k nováčkovi, který ho nesměle pozdravil. Muž měl na sobě černý oblek, který se mu povážlivě obepínal kolem vystouplého břicha, boty s okopanými špičkami a na krku nenápadné brýle zavěšené na šňůrce.

Překvapeně pohlédl na nováčka, chvíli si ho prohlížel a pak se začal smát. Dal se s ním do řeči, klábosili po celou dobu jednání, a přestože by pihatý venkovan rád poslouchal debatu odehrávající se u řečnického pultíku, neodvažoval se svého společníka přerušit.

Cvalík se s ním rozloučil slovy, že ho těšilo a že doufá, že se zítra zase setkají. Kdyby nováček věděl, co ho čeká, vyhýbal by se mu? V následujících týdnech a měsících byl uveden do vysoké politiky – do světa, kde za odvoz platí jiní, jídlo je zdarma a pracovní doba je volná jako guma u trenýrek.

Nedlouho nato se zapletl do pochybných finančních operací, ale to všechno se stalo v době, kdy si už zvykl na luxus a servis a kdy se veškeré ideály, jež si po dlouhá léta udržoval, rozplynuly jako pára nad hrncem. Bylo snadné se toho držet, celý život se mu smáli, proč by se konečně nemohl vymanit z tohoto bludného kruhu? Proč by se teď nemohl smát on?

Nejprve udělal první krok, šlo to ztuha, ale jakmile to zvládl, už nad ničím nedumal, prostě šel s davem. Nechal se vést ostatními, když zahnuli vpravo, šel doprava, pokud zamířili vlevo, otočil se týmž směrem...

Eva Zahradníková, Gymnázium Jana Amose Komenského, Uherský Brod
Autorka článku dostane knihu



Pelikán v Rozstřelu: Varování před půjčkami jako u cigaret? Nejsem proti





Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.