Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: Přijmou-li kulturu, získají práva

  6:14aktualizováno  6:14
Samota. Nepochopení. Neochota naslouchat. Poraď si sám. Chápu tě, ale nemůžu ti pomoci. Já vím, máte to těžké. Nechtěla bych si projít vším tím, čím jste si musely projít vy. Falešné naděje a hořké konce. Nikdy nesplněné sny. Nikdy neuskutečněné nápady. Promarněné příležitosti. Podceňování se, když jiní, netolerantní, o sobě mají velmi vysoké mínění.

Proč lidé emigrují, proč prchají ze svých domovů, z krajů, kde se narodili. Ve státech svého původu se jednoduše necítí dobře a potřebují to změnit. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Šovinismus. Machismus. Mizogynie. Antifeminismus. Podpora "kultury znásilňování". Skrytá homofobie. Na odiv se stavící xenofobie. Žena jako "věc", ne jako člověk. Kultura, kde "správní chlapi" ještě nevymřeli. A mnoho a mnoho dalších vět by se dalo použít k vystižení pocitů a myšlenek jedince v naší krásné a kulturní zemi k vystižení reakcí našich "přátel" a známých.

Jsme země, která se stále ještě nevyrovnala se všemi bolestmi, které nám byly způsobeny v minulosti. Jsme lidé, kteří se ještě stále nebyli schopni podívat se na sebe do zrcadla a říci si: "Tady jsem, tohle jsem já, takhle přemýšlím, takhle konám a tím jsem plně zodpovědný za své činy." Předchozí věta by měla platit univerzálně, jak pro sféry života soukromého, tak veřejného.

Co vede lidi k emigraci?

Lidé si často neuvědomují, co svými činy a nepravdami způsobují. Nebo si to uvědomují až moc dobře, ale raději si to nepřiznají, aby se jim z nich samých neudělalo zle. V našich končinách raději akceptujeme milosrdné lži a polopravdy, jen abychom se nemuseli podívat skutečnosti do tváře.

Studenti píší noviny

Studenti píší o životě
v cizině. Tvrdí, že pokud je přistěhovalec opravdu asimilovaný, nemělo by mu být v dané zemi upíráno jakékoliv právo. Když člověk najde místo, kam patří, měl by tam patřit se vším všudy.

Žiji ve státě, ve kterém nejsem spokojená. Žiji ve státě, kde jsem již dlouhou dobu cizincem, přestože jsem se tady narodila. Žiji ve státě, kde po mně pořád někdo něco chce, ale nikdy mi nic nedá na oplátku. Žiji ve státě, kde se uplatňují zákony, které jsou proti mému přesvědčení. Žiji ve státě, který potlačuje moje základní lidská práva a svobody. Žiji ve státě, kde se těžko shání i obyčejná pitná voda. Žiji ve státě, ve kterém se necítím bezpečně.

Tyto a mnohé jiné faktory jsou důvodem toho, proč lidé emigrují, proč prchají ze svých domovů, z krajů, kde se narodili. Ve státech svého původu se jednoduše necítí dobře a potřebují to změnit. Emigrace je jedním ze snazších způsobů změny. Ale člověk musí mít hodně odvahy na to, aby se dokázal odpoutat od něčeho, co dlouhou dobu tak důvěrně znal a sžil se s něčím zcela novým.

Souhlasím tedy s tím, aby člověk, pokud dospěl k tak důležitému rozhodnutí, jakým je nový život v cizí zemi, měl možnost se v dané zemi svobodně rozhodovat a realizovat. Samozřejmě toto souvisí i s mírou gramotnosti daného jedince. Pokud člověk dobře ovládá jazyk, zná alespoň zhruba zákony a zvyky dané země, neměl by pro něj být problém sžít se s kulturou, do které přišel.

Jinou věcí je masový příliv lidí z naprosto odlišných kultur, viz Turecká komunita v Německu, Arabové v Anglii, afričtí přistěhovalci ve Francii, Mexičané v USA. Některá etnika se s kulturou, která je nově akceptovala, dokážou víceméně asimilovat, jiná etnika zase ne. Tato etnika si poté vytváří kultury v kulturách a jen čas ukáže, nakolik byly kroky vlád zemí, které masové vlny imigrantů přijímaly, šťastné.

Pokud je ale člověk opravdu asimilovaný, nemělo by mu být v dané zemi upíráno jakékoliv právo. Když je člověk cizincem ve vlastní zemi a konečně najde místo, kam patří, měl by tam patřit se vším všudy.

Kdo zůstane, zaslouží obdiv

Obdivuji ty, kteří jsou schopni se rozloučit se zemí svého původu, ale ještě více obdivuji ty, kteří zůstanou a opravdu a nezištně se snaží ve svém státě realizovat větší či menší změny. Z každé kapky se jednou může stát moře.

Eliška Langfellnerová - Gymnázium Teplice
Autorka článku dostane knihu







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.