Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

STUDENTI: Investujte do nás, my vám to vrátíme, až budete v penzi

  4:36aktualizováno  4:36
Jak přetvořit školu, aby mě bavila? To je velice zapeklitá věc. Škola je pro mě už od útlého věku místo, z něhož mám respekt, a po pravdě mi není moc příjemné tam přebývat. Možná to někomu bude připadat směšné, ale škola pro mě znamená pocit úzkosti pět dní v týdnu.
Investice do do vzdělání lidí, kteří budou později vydělávat na důchody dnešní pracující generace, by neměla být opomíjena. (Ilustrační snímek

Investice do do vzdělání lidí, kteří budou později vydělávat na důchody dnešní pracující generace, by neměla být opomíjena. (Ilustrační snímek | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Jsou za to zodpovědné každodenní písemné práce, hrozící zkoušení a domácí úkoly, které se někdy sejdou tak nešikovně, že téměř nikdy nemám dostatek spánku a moje úzkosti se o to víc stupňují. Když k tomu přidáte ještě to, že mi velice záleží na získaných známkách a na dojmu, kterým působím na učitele, vznikne z toho jeden velký strach ze školy.

Studenti píší noviny

Studenti píší o ideální škole. Apelují na politiky, aby se nebáli do vzdělávání investovat - chtějí vylepšit školní prostředí či ulehčit práci učitelům. Vzdělaní lidé budou snáz vydělávat na důchody nynější produktivní generace.

Někdy mám pocit, že na to či ono prostě nemám energii a že to postrádá smysl, ale pak si vzpomenu, že takhle to v životě prostě chodí a bez vzdělání bych v životě nic nedokázala. Takže aby mě škola bavila, musela by na mě působit jako příjemné a "náruč otevírající" místo, kam bych se ráda vracela.

Ineterakce mezi učiteli a žáky

V hodinách mi nejvíce vadí, že je do nás huštěno velké množství informací, o kterých při tempu výkladu kantorů nemáme téměř šanci ani přemýšlet... A také nemáme prostor k žádné diskusi. Nikdy jsem nezažila, že by nám nějaký kantor dal možnost rozvést diskusi na probírané téma.

Nechci, aby to vyznělo tak, že jsem odpůrce vzdělání, naopak se učím velice ráda. Jen je pro mě škola velmi neosobní místo... Ke zmírnění tohoto pocitu by mi nejspíše pomohlo několik estetických a organizačních změn ve škole.

Líbilo by se mi více zeleně a barev v prostorách školy. Ostatně je prokázáno, že některé barvy pozitivně působí na člověka. Mám ráda přírodu a zeleň je pro mě relaxační prvek, který v mé blízkosti nesmí chybět.

Ke zlepšení interakce a porozumění mezi kantory a dětmi by bylo vhodné snížit počet žáků ve třídách. Často se stává, že kantor si při počtu žáků ani nepamatuje jejich jména, a to ještě více prohlubuje propast mezi žákem a učitelem.

Je mi jasné, že žijeme ve státě, kde na nic nejsou peníze a platit více kantorů na školách by byl neskutečný problém... Ale uvažme, že jde o investici do vzdělání lidí, kteří budou později vydělávat na důchody dnešní pracující generace. Neřekla bych, že je to investice, která by měla být opomíjena.

Další problém vidím v množství učebnic a sešitů, které jsou svou váhou mnohdy pro děti doslova škodlivé a žáci je přitom téměř nevyužijí. Nehledě na to, jak to zasahuje do rozpočtu jejich rodičů. I já vidím, že některé učebnice musím do školy nosit téměř zbytečně. Mnohdy jen proto, že učitelé je jednou za "uherský rok" vyžadují.

Vím, o čem hovořím – na základní škole mi bylo zjištěno vybočení páteře neboli skolióza a od lékaře mi bylo doporučeno, abych nosila menší zátěž v zádové oblasti. Tato vada má naneštěstí velice nepříjemné projevy. U mě je to bolest zad při delším sezení, stání a nošení školní tašky. Netvrdím, že je tato vada způsobena výhradně jen cestováním do školy, ale určitou měrou jistě k mým potížím přispělo.

Velmi důležití jsou pro mě ve škole mí spolužáci, mezi nimiž jsem si našla spoustu kamarádů, a věřím, že na celý život. Tito lidé mě dokážou motivovat, pochválit a pomoci s látkou, s kterou mám problémy. Připomíná mi to obraz mého ideálního učitele. Je mi jasné, že ve třídě plné otrávených "puberťáků" se musí učit velice těžko. A dobrá nálada se uchovává ještě hůř, když uvážíme, že se přenáší z člověka na člověka snadno jako lusknutím prstu.

Můj vývoj pohledu na učitele se v průběhu mého studia na základní a střední škole razantně měnil. Například na základní škole jsem byla přesvědčena, že učitel je jen nepřítel, který mi chce uškodit.

Dnes se tomu samozřejmě jen směji, protože vím, že učitel to nemá nijak lehké a žáci mu to také nikterak neulehčují. Až doteď si ale udržuji od učitelů odstup, protože čekám, že může z jejich strany nečekaně přijít nepříjemná věc. To už mám "zakódováno" a asi se to nikdy nezmění.

Čím více se učitelé budou zajímat o potřeby a názory dětí, tím více bude výuka pro žáky a samozřejmě i pro mě lákavější a snadnější.

Eliška Habartová, Gymnázium Zikmunda Wintra, Rakovník
Autorka článku dostane knihu







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.