Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Úcta ke starším: necháte se omezovat svým vychováním?

  0:01aktualizováno  0:01
Každý z nás vyrůstal, během života nabíral poznatky, zkušenosti, obohacoval sám sebe a svým bytím nevědomky i ostatní. Každý z nás vyrůstal v jiné době, v jiné atmosféře.
(ilustrační snímek)

(ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

A přece se najdou lidé, kteří s vámi tuto dobu sdíleli. Možná žili na druhém konci republiky, možná jste je nikdy neviděli, ale něco uvnitř - nějaká drobnost - vás spojovalo, spojuje a spojovat bude: vychování.

Představme si takovou cestu ze školy či z práce zhruba v pět hodin odpoledne. Jsme unavení, po horko těžko zvládnutém přesunu z budovy našeho působení na tramvajovou zastávku jsme mrzutí a jediné, co nás drží nad vodou, je vidina domova, večeře a postele.

Po zhruba desetiminutovém čekání konečně do zastávky přijede tramvaj požadované číselné hodnoty a naše otupělé smysly jsou rázem schopny registrovat pouze volná místa k sezení.

Po spásném otevření dveří vystoupí asi pět nezletilých floutků a najednou se před námi objevují pouhé tři schody k dosažení vysněného cíle. Po zdolání Mount Everestu se usazujeme na poslední na nikým neokupované místečko, které se pro příštích dvacet minut stane naším útočištěm.

Dveře se zavřou, tramvaj vyjede a ani se nenadějete a je tu další stanoviště. Ale s drobným rozdílem. Nastoupí zhruba pětačtyřicetiletá žena s milionem igelitových tašek s logem nedalekého supermarketu. Vypadá unaveně. V ten moment se ve mně ozývají dva hlasy.

Na jedné straně slyším věty jako Pusť ji, je starší, nese nákup a na straně druhé Zas tak stará není, i ty máš právo sedět. Má vysoké podpatky, měla si koupit praktické boty. Můj verdikt je tedy rázem jasný.

Ale co když nastoupí paní o dobrých šedesát let starší než má maličkost zkroucená na pohodlném sedadle? I přes fyzické vyčerpání jsem ochotna zvednout své pozadí pro dobro té ženy, která mi pošle jeden ze svých děkovných úsměvů. V mé hlavě se ale i přes dobrý skutek zaplňující mé nitro ozve otázka: Proč zrovna já jsem zvedla pozadí, když kousek vedle sedí slečna sličná?

Tímto bych ráda ukončila proud svých myšlenek. Úcta je ve vztazích důležitá, záleží však jen na vás, do jaké míry necháte úctu prostoupit svým životem. Do jaké míry vás uspokojí děkovný úsměv, do jaké míry se necháme omezovat svým vychováním a společensky vhodnou mírou úcty.

Tereza Szkatulová,
Akademické gymnázium, Praha



Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Muslimský chlapec studuje korán. Ilustrační foto
STUDENTI: Víra za konflikty nemůže. Hrozbou je fanatismus

Jsem muž, který se před pětačtyřiceti lety narodil českým rodičům v hlavním městě České republiky, v Praze. Prvních dvaadvacet let jsem prožil pouze zde, v...  celý článek

Logo OSN
STUDENTI: OSN vznikla podle vítězů 2. světové války. To ji brzdí

Hlavním úkolem organizace je udržování míru ve světě a právě k tomuto cíli slouží mírové mise OSN. Za posledních 50 let OSN přispěla k urovnání celé řady...  celý článek

Soumrak se blíží, obyvatelé Rávalpindí mlsně okukují pochoutky, které nabízejí
STUDENTI: Návštěva v cizině mě obohatí a ukáže, že chci žít doma

V dnešní době, kdy si každý dělá opravdu co chce a jak chce, jsou představy o přizpůsobování přinejmenším naivní. U lidí, kteří žijí v jiné zemi než ve své...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.