Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Snad mi bude i za šedesát let zvonit ráno budík

  0:01aktualizováno  0:01
Penze je slovo vyskytující se v mnoha moderních jazycích, ve většině z nich znamená to samé - odpočinek po letech vykonané práce. Mě osobně toto slovo děsí.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Archiv MAFRA

Studenti čtou a píšou noviny

Tento text vznikl jako studentská práce. iDNES.cz neovlivňuje obsah těchto článků a není­ jejich autorem.

Ne proto, že by mi vadilo, že zřejmě já a moji vrstevníci půjdeme do důchodu kdo ví v kolika letech a že si zřejmě budeme muset celý život šetřit na penzi, což mi mimochodem přijde správné. Ale děsí mě, že bych měla ráno vstát a nemít žádný program.

I když se sedmkrát do týdne přesvědčuji, že už konečně musím vylézt ze zahřáté postele a jít něco dělat, už po třech dnech nicnedělání se cítím odporně nepotřebná, znuděná a bez energie.

Nebudu plést svetry

Vzhledem k fantastickým účinkům dnešní medicíny se lidé dožívají osmdesáti devadesáti let bez větších problémů a představa, že bych dvacet let četla knížky a zalévala ředkvičky, mě rozesmívá.

Je mi devatenáct a snadno se mi říká, že nepůjdu do penze, ale já dobře vím, že mě za čtyřicet let budou bolet klouby a budu ještě línější vstát z postele než dnes. I přesto doufám, že nebudu ničím donucena odejít na odpočinek. V zaměstnání se člověk cítí důležitější, využitější a pohybuje se mezi mladšími lidmi, kteří ho udržují v lepší kondici.

Moje generace ještě ani nenastoupila do práce a už odevšad slyšíme, že si na penzi budeme muset šetřit ze svého a je nám to líčeno pomalu jako horor. Nikdo nám už neřekne, že penzijní spoření nás bude stát několik stovek měsíčně a až, pokud tedy budeme chtít, odejdeme do důchodu, bude to představovat trvalý a možná jediný příjem.

Ale já doufám, že i v šedesáti budu mít to štěstí, že mi bude u postele zvonit odporný budík před sedmou ranní a já ho budu moci nevrle zaklapávat.

Doufám, že se po ránu budu moci dopovat kofeinem a po procitnutí si uvědomím, jak krásné je i v pokročilém věku, že mohu být nějak nápomocná lidem. Doufám, že tomu tak bude, protože sama si sebe neumím představit s šedivými vlasy v houpacím křesle, jak čtu časopis pro zahrádkáře nebo pletu svetr.

Andrea Hynková,
Gymnázium Vysoké Mýto



Ondřej Vetchý: Kvůli filmu Po strništi bos jsem musel zhubnout a udělat si plešku



Hlavní zprávy

Další z rubriky

Protesty proti USA a amatérskému snímku Nevinnost muslimů v Kábulu (21. září
STUDENTI: Svět je barevná mozaika. A to dělá náš život zajímavým

Globální morálka. Co si pod tímto pojmem máme vůbec představit? Každá kultura, náboženství nebo politická strana bude chtít, abychom si představili jejich...  celý článek

Potomci Mayů při katolické bohoslužbě v mexickém městě Xul (16. prosince 2012)
STUDENTI: Obrana, nebo kulturní útok?

Kdysi dávno v exotických krajích Jižní Ameriky žily byly kulturně vyspělé civilizace – Aztékové, Mayové nebo Inkové. Jenže už nežijí. Konec příběhu. Nebo ne? Z...  celý článek

(ilustrační snímek)
STUDENTI: Prapor morálky tančí valčík na rozloučenou

Kdysi, když už byli lidé znechuceni stavem světa, šli a napsali dlouhé knihy o společnosti, která byla ztělesněním všech přání. Ostatní je nazvali utopisty,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.