Nebezpečně přitom roste zejména počet mladých, pro které je jedinou cestou z frustrace společností a systémem radikální řešení. Těch přibylo oproti polovině devadesátých let o 23 procent na 34 procent.
„Zatímco starší generace dává vládě čas, mladá není tak trpělivá. Kromě toho mají mladí pocit, že vzniká například jeden protikorupční zákon za druhým, ale příliš se nezměnilo,“ vysvětluje výsledky sociolog z Univerzity Karlovy Pavol Frič.
Úterní MF DNES přináší příběhy mladých lidí, kteří k radikálním uskupením tíhnou. Například devatenáctiletý Patrik. Bydlí v menším městě na pomezí jižních Čech a Plzeňského kraje. Politické strany sotva dokáže rozdělit na pravicové a levicové. Co však ví přesně, je to, že až letos půjde poprvé ke krajským volbám, bude volit radikální pravici.
Odmítání uprchlíků, boj proti zneužívání sociálních dávek nebo xenofobní témata a antievropská rétorika ho přitahují. A stejně jako třetinu mladých ve věku od 16 do 24 let i jeho ženou do náručí pravicových či levicových extremistů a populistických stran, jak varuje nová zpráva ministerstva vnitra o boji proti extremismu (o obsahu zprávy čtěte zde). Právě z nich mohou být v budoucnu radikálové.
„Nejsem žádný rasista, jen mi vadí, když vidím, jak mladá matka s dítětem sotva vystačí s penězi a stát živí nejrůznější vyčuránky na sociálních dávkách,“ říká rázně Patrik, mladík studující na učilišti.
