Student z Yale skončil u islámských radikálů

  • 18
Až dosud měla Amerika za to, že má pouze jednoho občana, který skončil v Afghánistánu: talibance Johna Walkera. Nedávno ale vyšlo najevo, že v zemi pobýval ještě jeden mladý Američan. Osud Hirrama Torrese z New Jersey, bývalého studenta Yale Univerzity, už ale tak jasný není. Jediná stopa, kterou po sobě zanechal, jsou osobní data na seznamu pákistánských radikálů, který objevil reportér The New York Times v Kábulu.

Hirram Torres byl na střední škole v Perth Amboy v New Jersey vynikajícím studentem, kterého vybrali, aby v roce 1993 pronesl za svůj ročník závěrečnou řeč. Torres byl synem švadleny, který se vypracoval z drsného průmyslového městečka v New Jersey na Yaleovu Univerzitu.

Kromě toho, že se dobře učil, byl také tvrdohlavým teenagerem. Jeho nejlepší přítel o něm řekl, že u něho postupně rostl odpor k americké kultuře, že měl touhu cestovat a že se z něho stával revolucionář.

Krátce po zahájení studia Yaleovu univerzitu opustil, odjel do Bangladéše a později do Pákistánu. Naposledy zavolal své matce v roce 1998, že studuje v Afghánistánu. Od té doby se po něm slehla zem.

DÁLE ČTĚTE

Soud rozhodne o kauci pro vlastizrádce

Američané žádají smrt pro vlastizrádce

Před smrtí vyslechl krajana - talibance

Na seznamu islamistických fundamentalistů
V prosinci se Torresovo jméno, adresa a telefon v New Jersey i další osobní údaje objevily na dokumetu, který našel reportér The New York Times v jednom domě v Kábulu. Podle sousedů budovu využívali protalibanští pákistánští radikálové.

V dokumentu, který byl nejspíš seznamem nováčků, se píše, že Torres se stal před deseti měsíci muslimem a přijal jméno Muhammad Salman. Záznamy jsou staré sedm let, píše se v nich, že Torresovi je dvacet let, je svobodný a umí řídit auto.

Na seznamu, který je napsán urdsky a částečně anglicky, jsou jména dalších 17 mladíků, z nichž 16 má adresu v Pákistánu a jeden v Saúdské Arábii. U mnohých jsou uvedena i zakódovaná jména.

Ačkoli v seznamu nefiguruje název žádné konkrétní organizace, spousta dokumentů v domě evidentně patří pákistánskému extremistickému hnutí Harkat al-mudžáhidín, které má úzké vazby na Al-Kajdu. Ve složkách byly seznamy cestujících i letenky z letadla Indian Airlines, které bylo v roce 1999 uneseno.

V domě se našly také návody na výrobu bomb a bojových zbraní v urdštině, arabštině i angličtině a různé vojenské materiály Al-Kajdy. Zajímavé v této souvislosti je, že vyšetřovatelé zjistili, že obviněný americký talibanec Walker byl před příchodem do Afghánistánu vycvičen právě v táboře hnutí Harkat v Pákistánu.

Americká zpravodajská služba nemá o Torressově přítomnosti v Afghánistánu žádné zprávy. Vedení americké vojenské operace v Afghánistánu zase potvrdilo, že Torres není mezi zajatci.

Torresova proměna v Muhammada Salmana
Plná pravda o Hiramovi Torressovi možná nikdy nevyjde najevo, nicméně jeho přeměna v Muhammada Salmana se rýsovala už během jeho studií na střední škole v Perth Amboy, píše The New York Times.

Chlapec vyrostl se svojí matkou, která pracovala v textilní továrně, v malém bytě s miniaturním dvorkem v průmyslové čtvrti. Jeho učitelé ze střední školy vypověděli, že byl introvert, ale vynikající student. Vždy dosahoval maximálního počtu bodů ve všech možných testech. Kromě angličtiny hovořil plynně španělsky, a studoval také němčinu, ruštinu a latinu.

Někteří kantoři si rovněž vybavili i jeho stinné stránky. Řekli, že Torress byl často paličatý a bývalo těžké s ním vyjít. Občas se prý vyjadřoval dost hrubě. Bojkotoval tzv. National Honor Society, což je společnost, která tradičně sdružuje nejlepší studenty.

Odpor k americké kultuře a materialismu
Ve škole se přátelil s druhým nejlepším žákem ve třídě Sachinem Timbadiou, který byl nejstarším synem rozvedené ženy, původem z Indie. Timbadia vypověděl, že oba se cítili ve společnosti odcizení a měli odpor k povrchnosti amerického života a americké kultury, k průměrnosti a materialismu.

Timbadia řekl, že s Torresem četli spoustu knih o druhé světové válce, romány Kafky a spisy Kierkegarda, Bibli, Korán a budhistické knihy. Četli prý také o tajných společnostech a špionech. "Torresovým snem bylo účastnit se někde nějaké revoluce," vzpomíná Timbadia. Torres se později sám pokoušel naučit arabsky.

V posledním ročníku se prý Torres odmítl vyfotit na školní tablo, že prý chce zůstat nenápadný v případě, že by se něco v budoucnu stalo. Timbadia si ale nikdy v Torrresovi nepovšiml žádné zloby a nedovede si představit, že by se měl uchýlit k násilí.

V posledním ročníku jejich přátelství ochablo. Timbadia už neměl takovou touhu někam utíkat, musel pomáhat matce s výchovou dvou sourozenců. Několik dní před ukončením studia se Torres Timbadii zeptal, zda má stále zájem. Timbadia odpověděl, že ne. "Poslední den ke mně přišel a řekl: Hodně štěstí. Od té doby jsem ho neviděl," uvedl Timbadia.

Sám Timbadia se revolučních myšlenek brzy vzdal, vystudoval New York University a skončil jako počítačový odborník v Silicon Valley.

Kamarád z Bangladéše
Ještě na střední škole byl Torres zapsán v programu pro talentované žáky, kteří pocházejí z rodin s nízkými příjmy a seznámil se tak se studentem z Bangladéše. Po střední škole odjel s hochem do Bangladéše na prázdniny. Jeho matka vypověděla, že když se vrátil, byl to úplně jiný člověk. "Nepoznávala jsem ho. To je země, kde bych chtěl žít," řekl jí syn.

Začal nosit něco jako turban a rozčiloval se, jaká je v Bangladéši chudoba. Rovněž obdivoval, jak se v Bangladéši chovají ženy.

Nakonec si dal říci a nastoupil na Yale. Ale bylo jasné, že duchem už byl jinde. Po odchodu z univerzity žil několik měsíců v Bostonu, kde se živil příležitostnými pracemi. Prý si šetřil peníze do Bangladéše.

Jeho matka si ale stále myslela, že to nemyslí vážně. Vánoce s ní strávil v Perth Amboy a naposledy ho viděla na Silvestra v roce 1994. Poté jí zatelefonoval, že je v Bangladéši. Několik měsíců později jí zavolal z Pákistánu. Nakonec, to si nevzpomíná, kdy přesně, jí zavolal z Afghánistánu. Když se ho zeptala, co tam dělá, řekl, že studuje. Pak jí volal čím dál méně, až telefonáty ustaly docela.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Video