SPECIÁL iDNES:
Poznáváte se na fotografiích z roku 1989?
"Překvapilo mne, že se původně uvažovalo o tom, že funkci po Dubčekovi vezme Štrougal. Husákovi zřejmě nedůvěřovali ultralevicoví politikové v Československu," říká historička Jitka Vondrová, která se před několika dny vrátila z Moskvy, kde v dosud nepřístupných archivech pátrala po nových dokumentech k roku 1968.
Husák se nakonec stal nejen šéfem komunistů, ale i prezidentem a Štrougal "jen" předsedou vlády. Překvapující verzi o své roli v sovětských plánech však včera Štrougal odmítl. "Na tom není zbla pravdy," řekl bez dalšího vysvětlování.
Právě s Husákovým jménem jsou spojena léta takzvané normalizace v sedmdesátých letech, kdy byly znovu uzavřeny hranice, tisíce lidí nesouhlasících se sovětskou okupací vyhozeny ze zaměstnání a začala tažení proti odpůrcům režimu.
Bylo by tomu jinak, kdyby na postu prvního muže všemocné komunistické strany stál Štrougal? Odborníci si tím vůbec nejsou jisti.
"To je otázka, kterou si mnozí kladou. Od Husáka se totiž také čekala jiná politika. Nakonec nezachránil skoro nic, skoro ve všem ustoupil," říká ředitel Ústavu soudobých dějin Oldřich Tůma.
Archivy potvrdily, že po okupaci měli na politiku velký vliv "domácí" prosovětští politikové, jako byli Vasil Biľak, Alois Indra nebo Karel Hoffmann.
Podle historičky Vondrové měli sovětští vládcové v Moskvě výhrady k Husákovi ještě před invazí, protože mu úplně nedůvěřovali a také se báli, že chce vystrnadit Vasila Biľaka.
"Pak si po invazi zlepšili mínění. Ale jak z dokumentů plyne, spoléhali na realistické politiky jako Štrougal a Husák už asi od podzimu 1968, kdy bylo jasné, že Dubček nemůže trvale vydržet. A v dokumentech je přímo řečeno, že se obrátí napřed na Štrougala a mezi Husákem a Štrougalem se později bude rozhodovat," vysvětluje historička.
Přísně tajný archiv
Výběr šéfa československých komunistů názorně ukazuje, že tehdejší Československo bylo pouhou součástí obrovské komunistické říše vedené diktátorem Leonidem Brežněvem, v níž se o všem důležitém rozhodovalo v Moskvě.
Vondrová bádala v moskevském archivu, který obsahuje část materiálů takzvaného politbyra – vrcholného orgánu sovětských komunistů.
"Dostala jsem se k důležitým dokumentům, ale ty stále nebyly úplně prvořadého významu. Jednalo se o usnesení politbyra, což je až konečný stupeň rozhodovacích procesů. To, co by nás zajímalo, jsou diskuse v politbyru, tedy to, co tomu předcházelo. K tomu jsme se nedostali. To se drží v nejpřísnějším utajení v prezidentském archivu," říká Vondrová.
Informace o tom, že Sověti váhali mezi Štrougalem a Husákem, ji však tolik nepřekvapily. "Už vloni, když jsem tam byla, jsem se dostala k dokumentům, které mi to tak trochu naznačovaly, ale zatím se o tom nikdy nikdo nezmiňoval," říká.
Překvapení: silní zrádci
Co ji však překvapilo, to bylo postavení československých prosovětských politiků, které bylo velmi silné. V komunistické hantýrce se těmto lidem říkalo "zdravé síly", ve skutečnosti to byli skalní komunisté kolaborující se sovětskými okupanty.
"Myslela jsem si, že Husák do funkce šéfa komunistické strany v dubnu 1969 nastoupil s představou, že bude muset dělat čistky a tvrdě normalizovat. Ale ukazuje se, že do toho šel skutečně s idealistickou představou nějaké pozvolné normalizace. Umírněné, bez obětí. Ale domácí prosovětské síly ho donutily dělat něco jiného, než zamýšlel. To mne překvapilo, ta levice ho držela pěkně pod krkem," říká Vondrová.
Mezi prosovětské levicové politiky patřil například dnes na Slovensku žijící Vasil Biľak, Karel Hoffmann (jediný odsouzený za spolupráci se sovětskými okupanty) či již zemřelý Alois Indra.
Silnou roli levicových "jestřábů" při potlačování nezávislé politiky potvrzuje i Tůma. "Hlavní vinu na okupaci a jejích následcích samozřejmě má Brežněv. Ale část viny určitě padá na ty politiky v Československu, kteří Rusům vsugerovali, že budou mít na situaci vliv," říká Tůma.
O silném postavení československých zrádců svědčí i další dokument nalezený v Moskvě. "Je to pokyn sovětskému velvyslanci z Moskvy, v němž je uvedeno, že má sdělit něco Dubčekovi oficiálně a neoficiálně má podle uvážení informovat Biľaka a Indru," říká Vondrová.
K rozhovorům, které se Sověty vedl Biľak, se bohužel čeští historikové zatím nedostali.
Ruská mánie vše tajit
"Dostala jsem se k politikům spíše druhého řádu. Třeba jako byli silně levicoví politikové Josef Kempný, Karel Hoffmann, Ladislav Adamec (pozdější předseda vlády). Postupovali tehdy ilegálními metodami tak, že vytvářeli v krajích malé skupinky, které ovlivňovaly vývoj, rozšiřovaly zprávy. Byli takovou pátou kolonou. A v dubnu 1969, po hokejových bouřích začínají vystupovat legálně, vidí, že situace je už připravena," popisuje Vondrová.
Tajemství sovětských archivů se odkrývá velmi pozvolna, čeští historikové bojují s obrovskou byrokracií a ruskou mánií vše utajovat. "Ale zásadní překvapení z archivů nečekáme. Spíš upřesnění," říká Vondrová.
