Vaši kolegové z branže říkají, že investigativní novinář nemá být spojován s žádnými firmami. Připouštíte, že jste byl ve střetu zájmů?
V roce 2002 jsem byl společností Ora print najat na to, abych hlídal náklady na vydávání časopisu. Deset milionů časopisů se muselo rozesílat do schránek. Do větší míry jsem se v té firmě ničím jiným nezabýval. Nikdy jsem nejednal s žádnou firmou, takže jsem to za střet zájmů nepovažoval. A mimochodem, nahlásil jsem to na Nově hned v roce 2002. A až teď se to najednou objevilo v novinách. Popravdě řečeno – kdyby to bylo dnes, tak bych to neudělal. Ale v roce 2002 mi to přišlo jenom jako zúročení mého vydavatelského know-how. Říká se také, jaké mám zlaté padáky. Já jsem v té firmě za deset tisíc měsíčně.
Nevidíte problém v zakázkách, které vydavatelství má? Pracuje třeba pro Lesy ČR, státní podnik, který stíhá jedna kauza za druhou...
Ora print se zúčastňoval veřejných soutěží, které visely na internetu, a já nemůžu firmě, která se zúčastňuje soutěží, říkat, téhle se neúčastněte. A pro Lesy ČR točíme televizní seriál. Jeho cena je přiměřená.
Nejde o to, jaký jste z toho měl prospěch, ale spíš o novinářskou etiku. Točil jste kauzy a zároveň pracoval pro tuhle firmu. I Nově to vadí.
Najednou. Po sedmi letech. Já jsem se rozhodl odejít sám, když jsem byl v jižní Africe. Tady je shoda s tím, že novináři vytáhli tuhle kauzu. Ale já bych odešel i tak.
Přímo vám nikdo nic nevytkl?
Řešili jsme to a zřejmě není optimální to propojovat. Ale já jsem z jiné generace. Po revoluci jsme všichni podnikali, vydávali, měli časopisy. Čili to je pozůstatek z minula. Dnes, když přijde mladý novinář, tak by to tak asi neměl dělat.
Porušil jste etický kodex?
To je zajímavá otázka. Mně to nepřišlo jako porušení kodexu do chvíle, než se nad tím pozastavily noviny. Teď, když o tom přemýšlím, říkám si – dobře, že jsem odešel. Pokud to byl konflikt zájmů, tak už není.
