Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Střet vizí

  10:55aktualizováno  10:55
Říkám si, že to, co nejvíc určovalo chování jednotlivců a národů v historii lidstva, byly a jsou vize. Ať už se díváme na katolickou víru, islám, judaismus, protestantství, komunismus, fašismus a téměř všechny "ismy", musíme si přiznat, že mají mnoho společného, i když to na první pohled vypadá, že si některé z nich přímo odporují. Nechci je teď rozebírat jednotlivě, obhajovat jednu proti druhé, protože mi ve své podstatě připadají chybné úplně všechny. Jedním ze základních společných znaků je stále se vzdalující horizont (vždy jde o něco, co najde odezvu ve velké většině, která pak strhne i ty, kteří mají pochybnosti), ke kterému se má dojít a ten cíl sám je už od samého začátku nesmyslný. U komunistů to byl komunismus, kdy si každý vezme co potřebuje a ne víc než potřebuje. Neumím si představit nic, co by více odporovalo lidské podstatě.

U katolíků je to království nebeské a život věčný, ke kterému člověk dojde pro jistotu až po své smrti, pokud se chová podle regulí, které mu církev určí a nemluvím teď jen o Desateru, které mi o samotné podstatě člověka říká víc než ta nejdelší studie.
Dalším společným znakem je, podle mého názoru, téměř totožný vztah všech těchto předkladatelů "jediných správných životních pravd" k sexu a k sebevraždě, k jediným svobodám člověka, na které se nedá nijak sáhnout. U katolíků to šlo tak daleko, že jako důkaz své oddanosti k církvi (církev nemá s vírou v Boha nic společného, je to politická organizace a proto ji ovládají politické principy a mechanismy) , pokládají kněží na oltář svůj sexuální pud, který je jedním z nejsilnějších lidských pudů. Je to opravdu veliká oběť a je to pro mě i důkaz, že ti lidé jsou "přeprogramovaní". Celibát ovšem také vede k tomu, co se nedávno stalo v Americe a stává se v pravidelných intervalech na celém světě, zneužívání dětí a mladistvých. Ve své zvrácené logice je menším hříchem spát s chlapcem než s ženou? Nerozumím tomu. Příznačné mi připadá i to, že ve valné většině případů tyto aféry vyšumí a viníci jsou málokdy potrestáni. Skoro mi to připadá, jako by se i státní moc obávala v těchto případech jednat tak, jak by jednala, kdyby nešlo o kněze.
Církev se ve své době snažila dokonce předepisovat, v jaké poloze je přípustné plodit děti a kdyby to bylo možné, oprostila by tehdy soulož od jakýchkoliv pocitů, které se samy staly hříchem. Hříchem je samotná lidská nahota. V oblasti vlivu katolické vize je běžné, že silně věřící lidé k sexu přistoupí až po svatbě a je logické, že se tudíž nemohou dokonale znát, než sňatek uzavřou a fráze "Co Bůh spojil, člověk nerozdělí..." mi říká, že ti, kdo ji přijmou, se vědomě  zbaví možnosti rozhodnout se jinak a nechávají za sebe nějakou imaginární moc, řešit svůj osud. Nikdy jsem nepochopil to, jak je možné, že člověk na svět přichází zatížen dědičným hříchem, když neznám nic čistšího a nepopsanějšího, než je nově narozené dítě. Ale ne, chápu to, i to je logické, podle toho totiž není nikdo, kdo by nehřešil a nepotřeboval "pomoc" od církve svaté, protože jen ona může. Také už chápu proč církve často hovoří o svých věřících jako o ovečkách nebo o duších. Pokud vlastníte něčí duši, vlastníte i jeho tělo, které je duší ovládáno a můžete ho použít k čemu se vám zlíbí...
Sám si pamatuji na to, jak komunisté striktně zakazovali prodej pornografie v zájmu mravnosti, i když ti, kdo řídili celou společnost, mravností nijak nevynikali. O orgiích některých papežů ve Vatikánu víme také své. O vztahu všech církví k pornografii nemusím hovořit. Vtipné je, že nejnavštěvovanější stránky na Internetu jsou vždy erotické a jsou také jako první zakazované ve státech, kde není svoboda projevu.
Důsledkem tohoto znetvořeného pohledu na život je i to, že je pro nás přijatelnější nechat se naše děti v televizi dívat na to, jak někdo někoho zabíjí něž na to, jak se spolu milují muž a žena. Tomu jsem nerozumněl nikdy.
Dalším společným znakem všech stoupenců všech vizí, je postoupení různě velkého dílu osobní svobody, ve jménu ideje tím i ovlivnění svého jednání ze stejného důvodu.
V extrémních případech to může dojít až k tomu, že v Irsku házejí kameny po šestiletých holčičkách, které pocházejí z rodin s jinou vizí, ortodoxní židé v Izraeli zastavují sanitky, které jezdí v sobotu, házejí kameny na lidi, kteří se opalují na pláži. Jen z těchto důvodů je člověk schopen mlátit, kopat a střílet do druhého člověka, kterého před tím nikdy v životě neviděl a je jedno, jestli jde o skinheady a anarchisty, nebo protestanty a katolíky. Z těchto příčin máme po světě i desítky neuralgických bodů, kde se dotýkají různá náboženství, hlavně křesťanství a islám, která mi obě připadají stejně nesnášenlivá. Rozpory, které mezi nimi trvají mají kořeny hluboko v historii a myslím, že křižácké výpravy a například misijní činnost u Indiánů, nebyly ničím jiným, než vyvážením katolické vize do oblastí, kde žili stoupenci jiné vize. Byl to jednoznačně akt ničím nevyprovokované agrese. O snášenlivosti stoupenců katolické vize si můžeme udělat obrázek letmým pohledem do historie, vzpomeňme si na vztah církve k původním "pohanským" vizím¨, pověrám, svátkům, posvátným místům a smaotným pohanům, kdy byli často stavěni púřed volnu smrt nebo křest...
Všechny zmíněné vize v historii lidstva napáchaly neuvěřitelné zlo, všechny mají na svědomí miliony mrtvých a znásilňování samotné lidské podstaty ve jménu myšlenky.
Dalším společným znakem je vymezování vůči stoupencům či věřícím jiné vize. Komunisté bojovali proti katolíkům a přitom sami stavěli oltáře a "boží muka", protože jsem nikdy jejich transparenty, rudé koutky a osamělé připomínky jejich vítězství, které jsme měli ještě nedávno možnost potkávat u silnic, nevnímal jinak. Používali stejné metody jako inkvizice a nemuseli vymýšlet žádné nové postupy, jak člověka přesvědčit o svých "pravdách", protože všechny jsou staré jako lidstvo samo.
Stoupence všech vizí vnímám jako názorové okruhy, kde se dá najít vše, od mírných a slušných lidí, kteří chtějí jen žít a nejsou schopni samostatné lidské existence bez berličky vize, která jim zajišťuje začlenění do určité skupiny lidí až po fanatiky a devianty, kteří zneužívají těchto slušných lidí a jejich množství jako silového argumentu pro podpoření téměř čehokoliv, co je napadne. Byli jsme toho v historii svědky ve všech historických epochách, kdy ve jménu čehosi nadpozemsky krásného, krev tekla doslova proudem. Všichni ti lidé, kteří se zmocnili vlády v organizacích, které si daly za úkol uskutečnit nějakou takovou vizi, byli stejní. Já nevidím rozdíl mezi Hitlerem, Stalinem a Usámou bin Ladinem. Vzorec, podle kterého všichni tři postupovali (a postupují), je totožný. Jim bylo a je přece úplně jedno, pod jakou filozofií se jim podaří celé národy vrhnout do mlýnku na maso. Již jsem psal o tom, že existují důkazy o Stalinově zvráceném smyslu pro humor, kdy si střílel ze (nebo spíš "do") nejbližších spolupracovníků, protože jeho nesvazovalo nic. On měl jen touhu po moci dosáhl jí. Vím, že kdyby se v některé zemi dostal k moci Usama bin Ladin, zřejmě tam vznikne podobný teror jako v Rusku a v Německu ve třicátých a čtyřicátých letech.
Komunisté i nacisté, kteří páchali ve jménu své vize ty nejodpornější zvěrstva, se dnes často hájí tím, že jim to někdo rozkázal a potvrzují tím, že oddanost jakékoliv vizi člověku bere možnost se reálně rozhodovat, mění jeho žebříček hodnot a často i pořadí lidských pudů, kdy se pud loajality ke straně nebo církvi může dostat až nad pud sebezáchovy. I komunisté, kteří byli zavření svou stranou, spolupracovali s tou samou stranou, aby jí neuškodili třeba jen svou existencí, to mi připadá jako ten nejpádnější důkaz toho, jak až se dá člověk zmanipulovat, jak se dá jeho duše rozmačkat a zase znovu sestavit. Vzpomeňte si, že i pro mnoho katolíků bylo v historii vyobcování z církve daleko horším trestem než sama smrt. Tady už není rozdíl v tom, jestli člověk spáchá sebevražedný atentát v autobuse plném lidí, práská sám na sebe a na lidi kolem sebe ve jménu čehokoliv, nebo jako v případě Jehovistů, odmítne transfúzi sobě nebo svému dítěti a zemře nebo zabije své dítě pro svůj blud. Vzpomeňte si na petice z továren v padesátých letech, kdy "slušní" lidé, zmanipulovaní neustálou brutální mediální kampaní a svým vlastním strachem, požadovali smrt pro zrádce národa, aniž by měli jakoukoliv představu, o co v těch procesech jde. Totéž se dělo v Německu před válkou a za války. Už od těch nejmladších probíhala soustavná politická "masáž". Vzpomeňme si na pionýry a hitlerjugend, obě ty organizace měly stejný cíl, infikovat své členy virem vize už v dětství a znemožnit jim nezávisle uvažovat. Ironií je, že se to ve všech případech děje ve jménu svobody. Ve jménu svobody jsou lidé té svobody postupně zbavováni...
Jak strašný musí být v životě takto postiženého člověka okamžik "prozření", okamžik,  kdy si uvědomí, že jeho cestu neurčovala jeho vůle, ale vůle kohosi jiného, ale že odpovědnost za to, co udělal, i přes to padá jen na jeho vlastní hlavu a vyrovnat se s ní musí stejně nakonec pouze on sám...
Tomuto "vzorci", který se tu pokouším popsat, nemůže uniknout žádná vize světa, protože je to cosi, co je pevně zakotveno v naší lidské podstatě. Netvrdím tady, že Bůh není, jen si myslím, že víra v něj je velmi intimní záležitost a že není nutné mít mezi sebou a Bohem prostředníka.
Smyslem života není jít k nějakému cíli, ztrácejícímu se v mlhách budoucnosti, smyslem života je život sám. Jediné, co mi v životě připadá opravdu důležité, je poznat a pokusit se pochopit svět, ve kterém žiji. Vše ostatní jsou pouze okolnosti, které se mohou změnit. Žádný stav v životě není definitivní a možnost ovlivnit svůj osud je velmi omezená, definitivní je pouze to, co se nám uloží v naší paměti a poznání, kterým obohatíme naši duši. A není k tomu potřeba toho, aby nám někdo "převysvětloval" věci a jevy, které vidíme kolem sebe. Člověk má vždycky určitou možnost volby, i když ten "hlavní tah" osudu se asi změnit nedá. Kolikrát se sám sebe ptám, jak mohli změnit svůj osud lidé ve WTC, 11.9.2001... Myslím, že nijak.
Jediná možnost, jak lidé mohou a národy existovat v míru, přijde až ve chvíli, kdy každý člověk bude schopen být člověkem sám o sobě, kdy lidé nebudou potřebovat nikoho, aby jim vysvětlil, jak mají vnímat svět ve kterém žijí, jak mají uvažovat a reagovat. Jsme přece stejní, pokud mluvím o kapacitě našich mozků, tvaru našich těl. Jediné, co nás rozděluje, jsou vize, které nás ovlivňovaly během našeho života. Napadá mě, jestli je člověk vůbec schopen se například sdružovat do větších skupin, aniž by tato skupina byla držena pohromadě nějakou vizí.
To, co jsem napsal před tím, zní sice krásně, ale poněkud mi to připomíná další ze stále se vzdalujících horizontů, další vizi. Dobře si uvědomuji, že je to iluze. Takový čas nenastane, dokud bude člověk člověkem, takže střet vizí zřejmě budeme prožívat po celou dobu své existence. Je i docela dobře možné, že je v tomto střetu obsažen i náš vlastní konec.

Autor:






Hlavní zprávy

Další z rubriky

Petrova bouda v Krkonoších už zvenčí opět vypadá jako horská chalupa...
VIDEO: Krkonošská Petrovka už vypadá jako horská bouda, je pod střechou

Petrova bouda na hřebenech Krkonoš, kterou před šesti lety zničil požár, už znovu vypadá jako horská chalupa. Přes léto dostala dřevěná okna a střechu. Zima...  celý článek

Zemřel válečný veterán Antonín Štícha. Za války spolupracoval s odbojem a...
Zemřel válečný veterán a účastník Pražského povstání Antonín Štícha

Zemřel válečný veterán Antonín Štícha, bylo mu 93 let. Za druhé světové války spolupracoval s odbojem a zapojil se do Pražského povstání. Do armády se...  celý článek

Realisté představili svého kandidáta na prezidenta
Realista Hynek získal podporu 22 poslanců pro prezidentskou kandidaturu

Kandidát na prezidenta Jiří Hynek podal u ministerstva vnitra kandidaturu na prezidenta republiky. Podpořilo ho 22 poslanců z pěti politických stran, řekl...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.