"Tak ještě? Nebo už stačí?" ptá se blahosklonně praporčík a je na něm vidět, že by mi "povolil" prostřílet ještě třetího muže.
Všechno je samozřejmě jen jako - v rámci výcviku, který jsem měl možnost si na chvilku vyzkoušet. Do Lógaru jsem se dostal s delegací ministra obrany Alexandra Vondry, který na dvoudenní návštěvě Afghánistánu obhlížel začátkem týdne práci českých vojáků (více zde).
Vzápětí se s mým instruktorem jdeme podívat k protrhaným plakátům a praporčík pokyvuje, že moje zásahy by k eliminaci obou protivníků stačily.
"Účinný dostřel téhle verze je 500 metrů," popisuje mi voják vlastnosti zbraně, zatímco znovu míříme od terčů. "V této nadmořské výšce to může být ještě dál díky změně balistiky," dodává.
Výcvik probíhá přímo tady na střelnici v české části základny Shank, kde se cvičí česká jednotka, která chrání odborníky PRT Lógar.
"Ve výcviku se soustředíme na různé polohy střelby, strhávání raněných, odstraňování závad, přechod na sekundární zbraň...," uvádí můj průvodce příklady, kdy jeho obranná jednotka potřebuje umět opravdu dobře střílet.
Zbytek jeho odborného výkladu už ale mizí v rámusu, to si střelbu z pušky zkouší kolega kousek vedle. Na závěr se tedy troufale zeptám, jak dlouho by mi trvalo, než bych se naučil zbraň ovládat stejně spolehlivě jako zdejší profesionálové.
"Pokud by se vám moji lidé věnovali, tak za dva měsíce by z vás byl už dobrý střelec," loučí se se mnou praporčík a já nevím, zda mě jen konejšil, či byl s mým prvním pokusem skutečně spokojen.
