"Rozhodnutí soudů ze sedmdesátých let nelze chápat jinak než jako cílený, politicky motivovaný akt obrany totalitního státu vůči oprávněným nárokům vzneseným vůči němu," řekl soudce zpravodaj Vladimír Klokočka.
Sám Ševčík, který za svého života slyšel celkem pět odmítavých soudních verdiktů, se včerejšího rozhodnutí ve svůj prospěch nedožil. K Ústavnímu soudu za něj přijela jen jeho manželka.
"Mrzí mne, že manžel neslyšel verdikt," řekla Lenka Ševčíková.
Její manžel měl od zásahu do páteře závažné zdravotní problémy, poslední roky strávil na vozíku.
Zemřel v roce 1998. "Vím, že manžel byl původními odmítavými verdikty soudů velmi pobouřen. Je to úleva, že bylo učiněno spravedlnosti zadost," řekla Ševčíková.
Ševčík byl zasažen střelou z policejní pistole náhodou na ulici v centru Brna. Bylo mu tehdy sedmnáct a demonstrace se neúčastnil.
Střelu lékaři vyoperovali a odevzdali policistům, kteří si ji vyžádali. Když později Ševčík požadoval prošetření případu, řekli mu cynicky, ať střelu předloží. V sedmdesátých letech nakonec soudy případ posoudily takto: Ševčík byl sice postřelen, ale není jasné kým, protože střílet mohli i demonstranti. Teprve nyní - po třech desetiletích - tuto verzi smetl Ústavní soud.
"Konstrukce o možném výstřelu z řad demonstrantů je účelově zaměřená. Žádné výpovědi nepotvrdily, že by demonstranti byli ozbrojeni, nebo že by dokonce stříleli," řekl Klokočka.
Verdikt současně znamená, že by Ševčíkovi pozůstalí měli šanci získat finanční odškodnění jako náhradu za rentu, kterou mu sice slíbilo ministerstvo vnitra, ale nikdy mu ji nezačalo vyplácet. Sám Ševčík přežíval do roku 1989 s mizivým invalidním důchodem, po roce 1990 dostal jednorázové odškodnění a o slíbenou rentu ve výši 1168 korun se soudil, ale až do včerejška neúspěšně. Ústavní soud postup ministerstva vnitra velmi ostře odsoudil: "Jestliže stát učiní prohlášení a pak se vyhne plnění svých slibů, jde o neblahé poselství vedoucí k tomu, aby občané státu nevěřili," řekl Klokočka.
Verdikt je však významný i z jiného hlediska: upozornil, že už komunistická justice v době, kdy o Ševčíkovi rozhodovala, se měla řídit Mezinárodním paktem o politických a lidských právech, k jehož plnění se Československo formálně zavázalo. Pakt měl zajistit, aby občan nebyl režimem manipulován.
