"Krádeže květin, věnců a věcí z hrobů jsou spíše výjimkou," tvrdí správce největšího zlínského Lesního hřbitova Emil Macura. Daleko méně si lidé stěžují na údržbu pietního místa, i když v současnosti se tamní zaměstnanci nezastaví a denně odvezou mnoho nákladních vozů spadaného listí.
Změnil se též vztah pozůstalých k zemřelým. "Dříve jsme měli ve skladu několik desítek uren, které si nikdo nevyzvedl. Nyní jich skladujeme tak deset, ale i o ty se lidé postupně hlásí," konstatoval Macura. Z 3000 pohřebních obřadů připadá ročně asi 300 na vsypy popela na vsypové loučce. Do země je pochováno kolem 100 občanů. Připravujeme též vybudování kolumbária nákladem sedmi milionů korun, dodal Macura.
Unikátní hřbitov založil v roce 1931 továrník a starosta Zlína Tomáš Baťa. Největší lesní hřbitov v republice je o Dušičkách otevřen do 20 hodin. K nejnavštěvovanějším tam patří hrob podnikatele Tomáše Bati a jeho manželky Marie. Na zlínském hřbitově jsou také hroby českých filmařů Karla Zemana a Hermíny Týrlové.
S rozšířením hřbitova počítá na Zlínsku také radnice v Otrokovicích. Jeho dvouhektarová plocha, která je již v tyto dny osvícena tisíci svíčkami, se má rozšířit o 1,5 hektaru. Městská rada investici 400 tisíc korun na vybudování 200 hrobových míst již schválila. "Konečné slovo musí říci prosincové zastupitelstvo," upřesnila mluvčí městského úřadu Jana Bubeníková.
Věnce se nosí na hřbitov, ne ze hřbitova!
Byli dva, věk něco přes padesát, vypadali trochu jako bezdomovci a byl z nich cítit alkohol. Když ve středu v sedmnáct hodin přicházeli na poslední chvíli na zastávku městského autobusu pod Lesním hřbitovem ve Zlíně, už se stmívalo.
„Nešli od hlavní hřbitovní brány, ale zezadu někde od restaurace, které se lidově říká U kostlivce. Jeden nesl bleděmodrý plastový pytel, asi z poloviny něčím zaplněný. Druhý měl pod paží krásný hřbitovní věnec, ještě v celofánu, o průměru asi třicet centimetrů, a tašku, ze které vyčnívaly květiny a umělé růže,“ popisuje situaci osmašedesátiletá důchodkyně, která se ve stejnou dobu vracela ze hřbitova.
Zatímco chlapi se v autobusu mezi sebou vulgárně bavili, uvažovala důchodkyně, jestli by neměla mobilem zavolat policii. Ale nenašla dost odvahy. Autobus byl malý, muži by si toho pravděpodobně všimli.
Oba muži vystoupili hned na náměstím Práce. Svědkyně je naposledy viděla, jak mířili do podchodu.
Až z bezpečí svého domova zavolala alespoň správci hřbitova. „Nevím, jestli jsem mohla udělat víc. Určitě ty věnce a květiny někde na hrobech ukradli a na druhý den je budou ve Zlíně prodávat dalším zákazníkům. Policisté by měli hřbitov více hlídat,“ uvažovala, když svůj zážitek později popisovala redaktorovi MF DNES.
