Stranické všimné

Sponzorování politických stran je věčné téma tisku i poslanecké sněmovny. V globále lze rozdělit sponzoring politických stran do dvou typů. První je založen na sympatiích občana s určitou politickou stranou bez očekávání budoucích výhod.Bohužel pohybuje se na úrovni stovek nebo tisíců korun a nepřináší do stranických pokladen patřičný efekt.Druhý typ sponzoringu, nazvěme ho všimné je podle hesla já na bráchu, brácha na mě, kde za vydané peníze je očekávána výhoda či upřednostnění před ostatními. Tento typ sponzoringu je mezi straníky velmi oblíben a úspěšně plní stranické pokladny v rámci zákona, nikoli však v rámci etických pravidel. Částky jdou do desítek tisíc až statisíců a jeho obhajování politiky odhalí mnohým voličům jejich charaktery a zásadové profily.

Jsou politici, kteří v upřednostnění sponzora ve výběrovém řízení nevidí nic špatného. Otázkou je, zda  ve výběrovém řízení o veřejných zakázkách rozhodují nalobovaní politici dle výše sponzorského příspěvku či podle nabízených podmínek, nebo stranické příslušnosti žadatele.Často se stává, že výběrová řízení jsou manipulována, unikají informace o nabízených podmínkách druhých konkurentů. Dodatečně se upravují nabídky sponzorů tak, aby se nabídka jevila jako nejlepší a vyhrála osoba platící všimné do stranické pokladny. Výběrové řízení se uzavře, vše proběhlo v rámci zákona.
Po přidělení zakázky a zahájení akce firmy vykutáleného sponzora se náhle po určité době objevují na akci vícepráce, obtížný terén, objevují se další nepředpokládané výdaje a zvyšuje se dodatečně rozpočet, který je samozřejmě dodatečně schválen. Zakázka je tak nezřízeně prodražena za peníze daňových poplatníků. Zdražení bohatě vynahradí sponzorovi zaplacené všimné a obě strany, jak sponzor, tak straníci si přijdou na své. Dojde tak k duálnímu sponzorování daňovým poplatníkem, kdy platí stranám ze svých kapes za úspěchy při volbách formou příspěvku ze státního rozpočtu a na druhé straně zaplatí ve zvýšeném rozpočtu při přidělené zakázce svým způsobem i  vydaný sponzorský dar, který dala straně vítězná firma.
Byly často popsány i v tisku případy z privatizace podniků, kdy tuneláři platili stranám miliónové částky na sponzoringu z peněz ukradeným ostatním akcionářům za účelem schválení dalšího privatizačního projektu v jiném podniku, aby mohli pokračovat ve svých nájezdech na hraně zákona. Často zaplacení všimného politické straně mělo pojistit podporu politiků při případném vyvození odpovědnosti za tunel na hraně zákona, nebo zlegalizovat pokřivený princip privatizace, kdy bývalý management skoupil akcie podniku na trhu a svou půjčku na tyto akcie za majoritu bezohledně splácí i z majetku  ostatních akcionářů, které tím okrádá o zisk.Naprosto klasický případ krádeže, podpořený nejen sponzoringem do stranických pokladen, ale i lobingem politiků při různých recepcích.
Zatím je přijímání sponzoringu s rozlišením etického kodexu dárce či účelovosti zaplacené částky na politických stranách.Pochybnosti, zda je sponzorský příspěvek stranám, ovlivňující výběrové řízení úplatkem, však zůstávají a mohou být příkladem pro nežádoucí rozvoj korupce pod heslem přej a bude ti přáno. Je otázkou, zda jsou ještě částky za sponzorství tak zásadní, aby stály za vyvolávání podezření v řadách veřejnosti, deformovaly názory politiků či vyvolávaly skandály před volbami.