O nemoci mají nadto zkreslené informace. Dostatečnou pozornost však prevenci nevěnují ani lékaři. Vyšetření prsů by mělo být součástí pravidelných gynekologických prohlídek, ale obvykle není - vyšetřuje se od pasu dolů.
"Některé ženy nejsou dokonce sledovány ani tehdy, když v přechodu užívají hormonální substituční terapii, jež podle některých studií zvyšuje riziko nádoru prsu. Bohužel se stává, že taková žena k nám přijde s pokročilým nádorem a my zjistíme, že ji vůbec nikdo nehlídal," potvrdila primářka Jana Prausová z Fakultní nemocnice Motol v Praze.
Výsledek průzkumu byl pro mnohé žalostný: osmatřicet procent žen nikdy neabsolvovalo prohlídku prsů. Statistiky přitom hovoří jasně: kdyby prevence fungovala, objevilo by sice nádor téměř pět tisíc žen ročně, rozhodně by jich však dva tisíce neumíraly. V raném stadiu je totiž nemoc léčitelná.
Mýty a skutečnost o rakovině prsu 1. mýtus: Rakovina se nejčastěji pozná podle bolesti prsu. 2. mýtus: Rakovina prsu hrozí nejvíce ženám, které mají nemoc v rodině. 3. mýtus: Rakovina často vzniká po úrazu nebo zánětu prsu. 4. mýtus: Nezdravá strava je rizikovější než hormonální změny. 5. mýtus: Rakovina prsu hrozí až ženám po čtyřicítce. Pramen: Šetření StemMark a komentář primářky Jany Prausové |
Jak odhalil průzkum, mnoho žen má o rakovině prsu stále zkreslené informace: spoléhají na to, že se nádor včas ohlásí bolestí nebo že se v jejich rodině nádor nevyskytl.
Rakovina prsu je ve skutečnosti nejčastějším nádorovým onemocněním žen, zasáhne jednu z dvanácti. Podle statistiky Ústavu zdravotnických informací a statistiky se od roku 1953 výskyt nemoci více než zdvojnásobil, což je ovšem způsobeno také vyšším záchytem.
Nicméně v roce 1999 to bylo vůbec poprvé, co ženy v počtu zhoubných nádorů prsu předstihly muže s rakovinou plic. Ačkoli rakovina postihuje nejvíce ženy ve středním věku a nejčastěji se na ni umírá po šedesátce, nádor prsu není výjimkou ani u žen, jimž ještě nebylo třicet.
"Musím promluvit i do vlastních řad a apelovat na gynekology: vyšetřování pohmatem by se mělo dělat už od útlého mládí, a to nejméně jednou za rok, raději za půl. Je to samozřejmost a žena by to měla vyžadovat," uvedla lékařka Jana Prausová.
Zkušenost s nedostatečnou prevencí má rovněž onkoložka Jitka Abrahámová z Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. "Když jsem se ptala mediček, kolika z nich gynekolog vyšetřil prsa, neozvala se žádná. Když jsem se ptala mladých lékařů, kolika z nich se u odvodu lékař podíval na varlata, nebyl to rovněž nikdo. Tyto orgány prostě nikdo neprohlíží..." podotkla Abrahámová.
Příčinou tohoto stavu může být i skutečnost, že prohlížení prsů dříve spadalo výhradně do kompetence chirurgů. "Gynekologové k tomu zatím nebyli vedeni. Vyšetření se totiž musí dělat vleže, ale to na vysokém gynekologickém křesle nejde," podotkla Abrahámová.
"Přitom kdyby lékaři ženy prohlíželi, upoutali by jejich pozornost k tomu, aby to doma dělaly samy, nejlépe jednou měsíčně," dodala.