Devatenáctiletý Jan Kadlec se snažil dostat do Bratislavy. "Vím, že se to nesmí, ale to mám začít stopovat ve své ulici v Nuslích?" zeptal se ironicky. Pravidelně tu zastavuje automobily několikrát do roka a pokutu zatím platil pouze jednou. "Předloni jsem dostal stokorunový bloček," vzpomíná.
Šéf pražského dopravního inspektorátu Zdeněk Bezouška suše shrnuje pravidla hry: "Dálnice je ze zákona určena pouze pro provoz motorových vozidel a chodec na ní nemá co dělat."
Jeho podřízení mají kontrolu stopařských rajónů mezi svými úkoly. "Letos ještě stopaři v Praze naštěstí žádnou tragédii nezpůsobili, ale neustále vytvářejí kolizní situace," vysvětluje Bezouška. Chodci však někdy dálnici přebíhají, a proto letos došlo ke dvěma smrtelným úrazům.
Nejkritičtějším místem v hlavním městě je dálnice na Brno. "To území začíná na Pankráci, a až na hranice Prahy tu registrujeme chodce jednoznačně nejčastěji," potvrzuje Bezouška.
Stopaři se musí obávat kontrol a pokuty do výše tisíce korun zejména v letním období. "Samozřejmě hlavně v pátek odpoledne, kdy lidé vyjíždějí z Prahy," prozrazuje Bezouška.
Do výrazných problémů se stopaři dostávají ve chvíli, kdy nejsou schopni prokázat svou totožnost. Ta se pak musí zjišťovat na nejbližším oddělení policie.
Policisté ovšem podle svého šéfa často přihlédnou k mládí stopařů a sáhnou pouze k domluvě. "Souhlasím," přikyvuje za ostatní stopaře Kadlec, "v devadesáti procentech mě jen vyženou. Ale stejně to po pár minutách risknu a vrátím se na dálnici," dodává.
Za stopování ovšem nehrozí finanční postih jen stopařům. V nejhorším případě o tisícikorunu může přijít také ochotný řidič. Zdvižený palec totiž rozhodně nepatří mezi výjimečné události, při nichž je možné automobil zastavit.
 Stopování na dálnici je zakázáno a trestá se pokutou. Přesto mnoho zejména mladých lidí toto riziko podstupuje. (16. srpna 2001) |
