Teď tu máme sochu politika, jehož zvláště prezidentská činnost je námětem řady diskusí mezi historiky.
Zdá se mi, že v tomto případě si politici zkrátka řekli, že když už se v Parlamentu vyjadřovali, že se Edvard Beneš zasloužil o stát, tak to taky musí podpořit sochou. Je ale socha tou nejlepší formou projevu vztahu státu k osobnosti?
Je to jistě ta jednodušší forma. Těch pár metrů pozemku se vždycky najde, sochař splní zakázku taky rychle. Myslím si, že značně složitější, ovšem smysluplnější by bylo otevřít v Praze muzejní expozici Edvarda Beneše.
Zde by pak bylo možné ukázat celou jeho politickou kariéru. Zásluhy o vznik Československé republiky, jeho zahraniční politiku, Mnichov, exil i léta po 2. světové válce.
V takové expozici by mohlo být prezentováno, v čem je diskutabilnost hodnocení Benešovy osoby. Současně by tam mohly být jeho politické kroky objasněny v kontextu domácího i mezinárodního vývoje.
Stoiber má rád aplaus landsmanšaftu
Silná slova o víkendu pronesl Edmund Stoiber. Neměli bychom ale zapomínat, kde tato slova řekl – na 56. Sudetoněmeckých dnech. I Stoiber má jistě rád, když mu aplauduje plný sál.
Dobře ví, že stačí před účastníky této akce vyslovit cokoliv proti Benešovi. V tu chvíli přijde nadšený potlesk. Myslím si, že nic neudělá Stoiberovi větší radost než zjištění, že k jeho výrokům se vyjadřuje celá česká politická špička.
Je si vědom faktu, že silnými výroky na Sudetoněmeckých dnech nic neztratí. Podpoří svoji oblíbenost u landsmanšaftu. Ví, že jakékoliv jeho výroky na této akci se nestanou na týden pro německá média tématem číslo 1.
Nepřeceňujme stupeň zájmu o akce landsmanšaftu z hlediska preferencí německých médií. Těžko jeho slova na Sudetoněmeckých dnech vyvolají širokou diskusi mezi německými politiky.
Nemělo by ovšem určitě zapadnout také Stoiberovo vyjádření, že odsun Němců z Československa lze označit za největší etnickou čistku 20. století. To jsou značně silná slova v době, kdy si připomínáme oběti 2. světové války.
Řekl by stejná slova v Bundestagu v přímém televizním přenosu na vzpomínkové akci k výročí konce války? Pochybuji. Stoiber dobře ví, kde a kdy lze některá slova pronést.
Odsun Němců byl jen důsledek
Měl by asi připomenout, že sudetští Němci vítali, když se stali součástí Třetí říše. Té říše, která rozjela nejkrutější válku v dějinách. Uvedla do praxe největší bestialitu 20. století – zabíjení dětí v plynových komorách. Ano. Princip kolektivní viny je špatný. Ovšem nelze zapomenout, že nacistické Německo spustilo systém zabíjení.
Za posledních 15 let již u nás bylo jasně deklarováno, že si uvědomujeme všechny jevy, které byly s poválečným odsunem Němců spojeny. Existuje již dost historických publikací o průběhu odsunu. Taky je ale nutné upozorňovat na chronologii.
Odsunu Němců předcházela válka – léta perzekuce, heydrichiáda, tisíce Čechů v koncentračních táborech, holocaust, mrtví za Pražského povstání. Válka vede k tomu, že lidé, kteří žili několik let v nesvobodě, chtějí odplatu. Pak je tedy nutné mluvit o příčinách války, jejím průběhu, obětech i potrestání viníků.
V tomto kontextu nevím, zda Edmund Stoiber řekne někdy na akci landsmanšaftu: Ano, je ostudné, že dodnes v Německu žijí jako spokojení důchodci nepotrestaní váleční zločinci.
