O atentátu na zastupujícího říšského protektora byly napsány desítky odborných publikací i románů. Zdálo by se tedy, že už není co objevovat. Od tohoto týdne to zřejmě neplatí.
Hradecký podnikatel Pavel V., jenž limuzínu objevil a pustil se do její rekonstrukce, nacházel postupně stále více stop, které dokazují, že nevlastní jen tak "obyčejný" historický automobil, ale ten, v němž byl smrtelně zraněn Heydrich. Protože se zajímá o historii, začal tušit, jaké auto by to mohlo být.
Mercedes č. 2Za Heydrichův automobil byl až dosud mylně považován mercedes, který se v roce 2002 stal součástí expozice Atentát. Ve skutečnosti s ním jezdil jiný nacista - velitel Malé pevnosti Terezín Heinrich Jöckel. S akcí parašutistů má vůz společného jen to, že ho režisér Jiří Sequens použil při natáčení již legendárního filmu Atentát. |
"Jen se podívejte na ten nepůvodní držák bočního sloupku či svařovaný spodek sedačky spolujezdce... a to nemluvím o pravé zadní nápravě - i ona nese viditelné známky oprav po fatálním poškození," ukazuje postupně Pavel V.
Mercedes už prozkoumali i historici. A říkají: je téměř jisté, že toto auto je pravé. "Opravované sedačky dáme ještě k expertize Kriminalistickému ústavu. Pokud se potvrdí, že třeba koňské žíně jsou místy spečené střepinami bomby, pak už nelze pochybovat, že jde o Heydrichovo auto," říká ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek.
Atentát opět zaměstná kriminalisty, ale české
Mercedes třetího muže nacistické říše Reinharda Heydricha se skřípěním brzd prudce zastavuje, když mu 27. května 1942 v 10:35 křižuje cestu parašutista Josef Gabčík s namířeným samopalem. Voják marně mačká spoušť, odhazuje nefunkční zbraň, zatímco Heydrich sahá po pistoli, aby si to s parašutistou vyřídil.

Historik Jaroslav Čvančara ukazuje na mercedesu místa, která nasvědčují, že jde o Heydrichův vůz. Ozdobnou lištu (1) výbuch odhodil na zem. Po znovupřipevnění je zohýbaná. Na utrženém blatníku (2) je patrný svár a nejvíce poškozený díl (3) po opravě koroduje. Ze čtyř stahovacích oken (4) exploze tři rozbila. Ta jsou vyměněna, jediné - nepoškozené - je původní.
Opodál stojící Gabčíkův kamarád už však nezaváhá - na generálovo auto hází plastickou bombu. Ohlušující detonace rozerve pravou zadní část automobilu a vyvrátí i dveře spolujezdce. Ani to však nic nemění na Heydrichově odhodlání pomstít drzost atentátníků.
Střílí na utíkajícího Gabčíka z pistole a až po chvíli se ke svému vozu vrací s bolestivě zkřivenou tváří. Do zad mu při výbuchu bomby vlétla malá střepina, která ještě předtím prorazila opěradlo sedačky spolujezdce. Právě na otravu z tohoto "malého" zranění Heydrich 4. června umírá.
Atentát trval všeho všudy jen dvacet vteřin. Historiky však zaměstnává už sedmašedesát let. "A je docela možné, že nebylo ještě řečeno ani zdaleka vše," říká Jaroslav Čvančara z Ústavu pro studium totalitních režimů, když si prohlíží historický Mercedes 320B, v němž podle všeho Heydrich seděl při atentátu.
A dodává: "Všechna ta poškození i opravy mercedesu odpovídají rekonstrukci akce parašutistů, kterou si gestapo pečlivě zadokumentovalo."
Z fotografií je například už na první pohled patrné, že výbuch bomby rozmetal či těžce poškodil všechna boční okna mercedesu. Až na jediné - to levé zadní.
"Všechna byla vyměněna, a nejsou navíc původní. Jen to levé zadní je originální," vysvětluje hradecký podnikatel Pavel V., jenž cenný mercedes objevil nedávno ve stodole na předměstí. Nepřeje si uvést jméno z obavy, aby mu mimořádně cenného veterána někdo neukradl.
Původně chtěl limuzínu s pomocí kamarádů opravit a příležitostně si užívat jízdy v historickém automobilu se staženou střechou. Jakmile však začal - jako fanoušek historie - porovnávat rozsah poškození a oprav vozu s fotografiemi z místa atentátu na Heydricha, rekonstrukci vozu okamžitě zastavil. Vše prý do sebe až zázračně zapadalo.
"Nechci znemožnit práci kriminalistům, kteří budou zkoumat ‚vnitřnosti‘ původních, ovšem opravených sedaček. Pokud je to opravdu Heydrichovo auto, pak by měly být zvláště v sedačce jeho opěradla stopy po střepinách či plastické trhavině," předpokládá podnikatel.
Na expertize vozu se už dohodl s ředitelem Vojenského historického ústavu Alešem Knížkem, který slibuje: "Požádáme Kriminalistický ústav, aby se jeho odborníci pustili do expertizy co nejdříve."
Zatím je jasné jen to, že mercedes byl nacistům konfiskován v roce 1945. Několik let ho používala policie, aby skončil v přeloučských armádních skladech, odkud byl odprodán za zbytkovou cenu. Jezdil ještě v 60. letech.
Pokud však kriminalisté potvrdí to, o čem je například badatel Čvančara téměř stoprocentně přesvědčen, pak se změní i adresa vozu. Podnikatel Pavel V. ho po generálce hodlá nabídnout expozici Vojenského historického ústavu.
"Pro nás by měl jako dobový artefakt nevyčíslitelnou cenu. Atentát na Heydricha je jednou z nejvýznamnějších odbojových akcí proti nacismu," vítá podnikatelovu nabídku ředitel Knížek.