Zvolání "máme vládu, a je to vláda Špidlova" přišlo téměř podle očekávání. 101 hlasů pro, 98 proti. Dodatečně to vypadá jako zbytečná ceremonie, přesto byla užitečná nejen kvůli zachování správné procedury.
Prvním bodem je utvrzení dojmu, že snad vzniká jasnější parlamentní opozice.
Podle toho, co o sobě říkala vláda a co pronášela opozice, by se mohlo zdát, že se tu o důvěru neuchází jen jedna vláda, ale vlády dvě, které spolu nemají nic společného.
Střídavě jsme se dozvídali, že je to vláda moderní, proevropská a směřuje k prosperitě a podruhé, že je fosilií snad téměř z Marxových či Jakešových dob a zavede nás k trvalé chudobě a mezilidské závisti. Přitom to byl pořád ten samý tým Vladimíra Špidly a jeho spojenců z (ne)rozumu.
Ačkoliv se tedy podle médií zdálo, že nejdůležitější událostí těchto dní v parlamentu je schvalování vlády, ve skutečnosti neméně důležité bylo její neschvalování. Proto se hlasování o důvěře/nedůvěře tolik táhlo. Proto také v lavicích během trucprojevů opozice seděla jen asi polovina poslanců.
Nešlo totiž o to, najít ten nebo onen zádrhel v programovém prohlášení a vyslovit ho. Kromě malé zlomyslné pomsty Špidlovi za jeho úterní čtenářský výkon vyjádřila opozice svůj nesouhlas s vládou jako takovou. A tam už nejde o to, zda je pravice nebo komunisté pro říční dopravu, nebo proti ní.
Druhým bodem je, že křehká koalice s Koalicí opět potvrdila, že v důležitém okamžiku znamená 101 skutečně 101. Pořád ještě platí to, co si politické špičky, pokoušející se vytvořit vládu, předem slíbily. Nikdo nemůže vyloučit žádná dramata, ale čeká snad vládu ještě mnoho podobných klíčových momentů? Třetím bodem je, že máme vládu, o jejímž profilu není prakticky pochyb. Ať si k tomu přibraní hráči do týmu říkají, co chtějí.
Pokud občas Česku chybělo čitelné vládnutí, tak teď jsme se ho dočkali. Hlavičky socialistického dráčka se zvedají tak sebevědomě, viditelně a hladově, že o směru jejich pohledu nemůže být pochyb.
"Toto není prohlášení svobodné společnosti, toto je výzva k jinému světu," řekl v rozpravě o vládním prohlášení Václav Klaus. Takže karty jsou rozdány. Možná i na celé čtyři roky.
