"Stipendium pro českého občana u ředitelství zeměkoule"

Vzrušená atmosféra okolo ministerstva zahraničních věcí v posledních dnech generuje pestré reakce u našich politických špiček. Škoda jen, že na způsob a praktiky výkonu státní moci v této instituci byla upřímena pozornost těchto politických špiček až po šokujícím odhalení případu Slonková. Aspoň dvakrát, třikrát do týdne otvírám denní tisk, ve čtvrt na osm zapínám Tv a sleduji hlavní zpravodajskou relaci ČT. Hlavní zpráva, případ Slonková. Kamera dopřává prostor k vyjádření naprosto šokovaným a zděšeným politickým špičkám. Z důvodu korektnosti a presumpce neviny, zásada toho dne zní: Nejmenovat, Nespekulovat, Nevynášet kategorické závěry. Zkrátka praxe 3xN! Když se to hodí a není před volbami…Chápu, proč ne. Tak to chodí a nemusí se jednat vždy jen o politiku. Bůhví co je zatím, bůhví jak to dopadne… Najednou mám pocit, že televize skutečně plní,i když paradoxně, svou službu široké veřejnosti. Občan byl ohrožen, povinnost velí, zeptejme se zastupitele. Co vy na to? Veřejnost přece má být informovaná. Dopadá to různě. V pořádku, jedeme dál.

Zpráva druhá k první se vztahující. Co na to vše Jan Kavan? Celkem nic, není totiž doma, ale v New Yorku. Copak tam by mohl něco vědět o nějaké Slonkové, natož o nějakém Srbovi…? Proč by měl, pardon chtěl vědět? Je tu totiž "soukromě."
Jan Kavan v New Yorku: "Copak to je za zemičku paní reportérko, o které mluvíte ? O čem to vůbec mluvíte? Víte kdo já jsem! Jsem předseda Valného shromáždění OSN! To jsou mi ale hlouposti ptát se mne na něco, tak strašně vzdáleného odtud, kde to vlastně je? A kdyby, já nic nevím. Paní reportérko, kdo Vás platí? Daňový poplatník pane poslanče! O tom nic nevím! Jak je to možné pane poslanče? No, víte, já jsem získal čtyřleté stipendium, zeptejte se na tom ministerstvu, opravdu! A kolik to stipendium dělá pane poslanče? Ale, zanedbatelných pár desítek miliónů ročně. A kdopak to platí, pane poslanče? Zeptejte se na tom ministerstvu, však jsem Vám už řekl! Promiňte už musím, čeká na mne Aleš, on je také stipendista, jo a tomu to platím ze svého, ozývá se již z povzdálí."
Otvírám dnes zakoupenou Mfd a pouštím se do čtení rozhovoru s nástupcem "stipendisty" Kavana, Cyrilem Svobodou. Zajímavý postřeh hned v titulku. "Přisuzujeme si větší význam, než máme". Konečně realista, říkám si a s chutí se pouštím odolávat očekávanému diplomatickému žargonu. Ale co to ? Hned první odpověď mi nejen svou přímostí ze strany Svobody, ale především obsahem vyráží dech. Na otázku: "Bude ministr Svoboda jiný, než byl ministr Kavan?", Svoboda uvedl: "V posledním období za Jana Kavana se ministerstvo zahraničí velmi koncentrovalo na získání postu předsedy Valného shromáždění OSN a tomu byla velmi podřízena celá aktivita naší diplomatické služby". Začíná mi svítat! Nejen, že Kavan získal štědré stipendium, respektive post předsedy Valného shromáždění OSN ze státních peněz, ale dokonce, nedivme se, v českých podmínkách to je možné, tedy třeba na univerzitách spíš ne než ano, Kavan ani nemusel projít "konkurzem", aby se zjistilo, jestli zrovna on, když už někdo z České republiky, je ten pravý. Zvláštní.
Snažím se tedy zjistit jakou asi hodnotu tato funkce pro Českou republiku, tedy nás pospolité občany, bude mít. Jako již po několikáté, lituji záhy svého úsilí. Dostává se mi totiž poznání, že stejně bych, ani jako občan, natož student VŠ, skutečnou hodnotu této funkce ani exaktně vyčíslit nedokázal. Vskutku, hodnota pokud by se logicky převedla na výdaje s touto funkcí spojenými, pak by se jednalo o hodnotu, exaktně vyčíslitelnou třeba i "jen" několika desítkami, možná stovkami stipendií pro studenty VŠ, SŠ na zahraničních univerzitách, či středních školách. Hodnota takto investovaných peněz by nejen že byla efektivně investovaná v době přítomné, ale pravděpodobná návratnost těchto peněz v podobě vzdělaného (nejen jazykově gramotného) mládí by naprosto předčila počáteční výdaje! Asi špatně uvažuji, anebo jsem se poněkud více nechal unést sumou peněz určených na Kavanovo, singl stipendium. Co vy na to Vážený pane Mareši, Vážená paní Buzková ?
I když nechtě, přece se jen jako občan musím smířit s vědomím, že funkce Jana Kavana je pro nás občany, tedy stát, cenná. Jen si netroufám tipnout, pro koho víc. A navíc, jak a v čem, to jsem se bohužel, anebo možná bohudík, již od ministerského předsedy nedozvěděl. Možná to neví ani on.
Možná to tak bude i lepší. Bůhví zač a jak bude třeba lobovat při OSN. Možná si Jan Kavan na tuto práci vybral konečně správně. Jistě bude třeba tvrdých loktů v tom srdci světové diplomacie, totiž v New Yorku.