Dokonce mnohem hůř než v zemích, kde školné mají.
Od listopadu 89 se počet míst na vysokých školách zdvojnásobil.
A kdo z toho těží nejvíc? Ti sociálně slabí? Kdepak. Zase děti vzdělaných, tudíž i bohatších rodičů.
Přitom vědomosti mají podle mezinárodní studie žáci až do patnácti let vcelku srovnatelné. Přesněji, je-li táta kopáč a mamka prodavačka, neznamená to, že syn a dcera nemají na studia hlavu.
Je tedy jasné, že šance na vzdělání a budoucí prosperitu nejsou u nás rovné. A to je nepřijatelné.
Nejenže máme málo vysokoškoláků a "společností vzdělání" nejsme ani náhodou, ale ještě ke všemu talenty zahazujeme.
Vláda si ke zmíněnému přičetla informaci, že studium vyjde měsíčně až na čtyři tisíce, a rozhodla: chudým dáme stipendia.
Z dlouhé překážkové dráhy vedoucí k diplomu jednu překážku odnesla do skladu. Nic víc. Zlotřilý komentátor by řekl, že se jen předvolebně nakrucuje. Skutečná pomoc, opravdový zájem vypadá jinak. Jak? Stát připustí školné, aby se dveře univerzit otevřely víc dokořán, aby školy měly víc peněz na stipendia, i ta sociální.
Podpoří studentské půjčky, které by absolvent mohl splácet až v době, kdy začne vydělávat. Anebo se přičiní o vznik spoření na vzdělání, které bude dotovat podobně jako stavební spoření.
Dovolí lidem, aby si náklady na vzdělání odečítali z daní.
Vrátí se k výhodnějšímu zdanění studentských brigád. Vysokou školu studují dospělí lidé a každý dospělý člověk s jistou úrovní inteligence by měl dokázat, že se umí o sebe postarat sám. Že nevisí mámě, tátovi a státu na krku.
Jeho vzdělání na veřejné škole tak jako tak platí stát, jednou bude díky tomu vydělávat slušné peníze. Měl by se o svou budoucí výhodu také postarat sám.
