Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Spitfire se vrací do oblak. Létají dva „československé“ a bude jich víc

  19:05aktualizováno  19:05
Dalo by se čekat, že starých letadel bude s přibývajícími roky létat méně a méně. U legendy druhé světové války, stíhacího letounu Spitfire, to však neplatí. Ze spitfirů poválečného československého letectva dosud létal jediný, minulý týden přibyl druhý. A chystají se další.

Jeden ze dvou létajících spitfirů LF.Mk.IXE, které se dochovaly z doby, kdy sloužily v poválečném československém letectvu. Létá v USA. | foto: Terry Green, Hawg Wild Photography (http://hawgwild_photography.prosite.com)

Před pěti lety se onen černý spitfire skrýval v hangáru izraelské základny Hatzerim před žhnoucím sluncem negevské pouště a pečovali o něj mechanici. Mohli jsme přijít až k letadlu, prohlížet si ho, fotit. Na dlouhou dobu naposledy, protože ho v roce 2011 Izraelci rozebrali kvůli generální opravě.

Minulý týden motor osobního letounu bývalého velitele letectva a pozdějšího sedmého prezidenta Izraele Ezera Weizmana znovu zaburácel charakteristickým zvukem, který se vryl do paměti každému, kdo za války sloužil v RAF. Krátce na to spitfire poprvé po opravě odstartoval.

Tři a půl roku trvající rekonstrukce se odehrávala za bedlivého dohledu Muzea izraelského letectva i tamního ministerstva obrany. Letoun dostal například nové pneumatiky, chladiče či potah sedadel (podrobnosti o renovaci čtěte zde). Pokud nynější testovací lety dopadnou dobře, bude jedno z vůbec prvních izraelských bojových letadel znovu létat pro oči veřejnosti.

Spitfiry v izraelské válce za nezávislost (1948-1949)

Přes diplomatický, politický a hospodářský tlak Západu poskytlo Československo jako jediná země světa Izraeli tajně značné množství výzbroje, která novému státu umožnila přežít a vybojovat vítězství ve válce za nezávislost. V Československu se cvičili mimo jiné i izraelští piloti.

Dodány byly i stíhací letouny, nejprve 24 Avií S-199 (verze messerschmittu Bf-109) a 61 spitfirů (59 letuschopných). „Dodaná výzbroj umožnila vybojovat vzdušnou nadvládu a nemalou měrou přispěla k obhájení nezávislosti státu,“ říká historik Jiří Rajlich.

Izraelské letectvo podle něj dosáhlo 34 vzdušných vítězství (27 jistých sestřelů a sedm pravděpodobně sestřelených či poškozených letadel). Na této statistice se 15,5 vítězstvími podílely spitfiry a dalšími sedmi avie dodané z Československa.

Bohužel se toho už nedočkal Nori Harel, někdejší Weizmanův dvorní mechanik, který o letoun také dříve pečoval. Harel, jemuž se ve 30. letech stalo domovem Československo, kam uprchl před nacisty, zemřel v Izraeli v roce 2013 (více zde).

Weizmanův „Black Spit“, desítky let létající na přehlídkách a při slavnostních ukončeních výcviku izraelských pilotů, má také československou minulost. Stroj verze LF.Mk.IXE totiž po druhé světové válce patřil našemu letectvu. Republika spitfiry prodala právě Izraeli, který během války za nezávislost budoval vlastní ozbrojené síly.

Když Izrael o několik let později získal novější letadla, prodal spitfiry Barmě. Díky Weizmanově iniciativě ale „Black Spit“ tomuto osudu unikl. Stal se jeho osobním letounem, černou barvu dostal po vzoru letounu britského velitele, pod nímž Weizman sloužil za druhé světové války. Když v roce 2005 zemřel, nebylo divu, že pro čestný přelet nad hřbitovem byl určen právě jeho milovaný spitfire.

Dochovalo se 150 ze dvaceti tisíc spitfirů

Do dnešní doby se z celkového počtu 20 179 vyrobených spitfirů všech verzí a variant dochovalo přibližně 150, od staticky pomníkových až po letuschopné, jichž je asi třetina z tohoto počtu.

„Dnes se stáváme svědky ojedinělého jevu. Spitfiry, místo aby ubývaly, přibývají. Je to zásluhou leteckých nadšenců na celém světě, kteří nelitují sil, času a prostředků, aby vraky těchto legendárních válečných plnokrevníků rekonstruovali do dřívější podoby či přímo opět dostali do vzduchu,“ řekl iDNES.cz historik Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.

V posledních letech se tak podařilo dostat do letuschopného stavu dva letouny nejstarší verze Mk.I a jeden z nich půjde v létě do dražby. O letuschopných spitfirech se vedou poměrně podrobné záznamy (viz například zde či zde).

Při rekonstrukcích se podle Rajlicha dbá na využití původních materiálů a  technologií v maximální možné míře. „Ovšem některé věci nejsou a ani nemohou být původní, například radiostanice musejí odpovídat současným standardům, jinak by je nepustili do vzduchu,“ říká.

Poválečným československým letectvem prošlo celkem 77 spitfirů. Většina z nich, 54 strojů, přiletěla na Ruzyni dohromady v rámci československého stíhacího wingu 13. srpna 1945 pod velením velitele Jaroslava Hlaďa. Další stroje dorazily návazně, poslední byly dokoupeny mezi prosincem 1946 a červnem 1947. Součástí dodávek pro letouny, označovaných v Československu S-89, byly i záložní motory, zbraně, střelivo, náhradní díly a pohonné hmoty.

Spitfirů verze LF.Mk.IXE, které po válce sloužily v Československu, se dochovalo sedm, z nichž dva jsou letuschopné. Jeden z nich dokonce létá s československými výsostnými znaky.

Legendární spitfire. S tímhle létali Čechoslováci za války:

Z Británie přes Československo a Izrael až do Barmy

Osudy dochovaných československých spitfirů byly podle historika Rajlicha leckdy poměrně dobrodružné. V samotném Československu zůstal jediný spitfire, stroj se sériovým číslem TE565. I ten byl určen k exportu do Izraele, 22. února 1949 ale havaroval v Kunovicích a zůstal uskladněný pro muzejní účely. V roce 1966 se dočkal renovace, léta byl vystaven v leteckém muzeu ve Kbelích a nyní je k vidění v Národním technickém muzeu v Praze.

Fotogalerie

Smutně skončil spitfire TE566. Po vyřazení z izraelského letectva zůstal do roku 1976 v Izraeli, než jej koupil sběratel Robert Lamplough. V Británii se letoun dočkal renovace v původním československém markingu 312. stíhací perutě a v 90. letech dvakrát zavítal na letecké dny do Česka. V roce 2002 havaroval v Jižní Africe, kam byl prodán, přičemž byl prakticky zničen.

Dva kdysi československé spitfiry se nyní nacházejí v Izraeli. Kromě již zmíněného Weizmanova stroje (původní označení TE554) se dochoval ještě letoun s výrobním číslem TE578. Dlouho stál jako památník na letecké základně Hatzor, v roce 1999 je restaurovali a nyní je součástí velkého leteckého muzea v Hatzerimu.

Letoun TE517 v roce 1981 získal z izraelského kibucu Gaaton už zmíněný Robert Lamplough. S úmyslem jej opravit jej zakoupila firma Charles Church (Spitfires) Ltd. K roku 2014 se na renovaci dle tohoto přehledu stále pracovalo.

Spitfire ML119 patřil mezi letouny prodané Izraelem do Barmy. Tam po nehodě skončil jako exponát v areálu Lidového parku v Rangúnu, kde byl až do počátku 90. let, nyní je ve Velké Británii a podle Rajlicha se pracuje na jeho zletuschopnění. Další z „našich“ spitfirů LF.Mk.IXE zůstává jako exponát ve vojenském muzeu v Rangúnu.

Více o jediném létajícím spitfiru

s československými výsostnými znaky

Teprve nedávno, v roce 2010, začal znovu létat spitfire s označením SL633, který Britové v Barmě koupili v roce 1999.

Letoun, na němž po válce létal pilot Karel Pošta (více o tomto pilotovi zde, snímky letounu najdete ve fotogalerii u tohoto článku), nyní vlastní americká Historic Flight Foundation, sídlící ve státě Washington. „Je pozoruhodný tím, že létá v markingu poválečného československého letectva, tedy i s tehdejšími československými výsostnými znaky,“ doplňuje historik Rajlich.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.