"Vlastenka? Ale jo, to asi jsem. Trochu," říká drobná dívka se sovětskou vojenskou čapkou na hlavě. "Ale tohle je hlavně brigáda. Výdělek."
Stojíme na Tverské ulici v centru Moskvy. Dívka má před sebou malý vozík na kolečkách a na něm ruské vlajky, větrníky ve tvaru květů, prapory s válečnými hrdinskými motivy – a ony sovětské čapky. Vše na prodej. Dívka zdaleka není sama, jen na Tverské má snad deset kolegyň a kolegů s identickými vozíky.
Všechny je najal organizační výbor oslav 65. výročí konce druhé světové války. Oslav, jež mají být největší v dějinách ruské metropole. Devátý květen, Den vítězství. Nevědět o něm? To jednoduše není možné.
Tak zaprvé, všude, doopravdy všude po Moskvě se momentálně třepotají nějaké ty prapory či transparenty. Jsme hrdi! Slavíme! Salutujeme veteránům! To všechno sdělují.
Zadruhé, ve městě snad není jediná výloha, v níž by neměli vylepený nějaký ten plakát. Barvami hýřící, květinami oplývající, velké vítězství velebící, na oslavy zvoucí. Ať už je to výklad obchodu se spodním prádlem, mobilními telefony nebo matrjoškami.
Zatřetí: média. Kupte si noviny, nalaďte rádio, pusťte televizi. Všude Den vítězství. A dále tu máme: speciální koncerty, divadelní představení, vzpomínkové akce, setkání...
Summa summarum, pokud byste teď v Moskvě chtěli setrvat v nevědomosti, musíte se zavřít v hotelovém pokoji, strčit hlavu pod polštář a s nikým nepromluvit.
To hlavní se v neděli odehraje na Rudém náměstí: vojenská přehlídka. Velkolepá, jak jinak. A má-li být velkolepá, musí se taky velkolepě nazkoušet. První nácvik proběhl už minulý týden, druhý v úterý a třetí je plánován na čtvrtek.
Vypadá to asi takhle: člověk v klidu snídá a najednou slyší kdesi nad hlavou ohromný lomoz. Běží k oknu, vykloní se ven a nestačí se divit. Po nebi se prohánějí stíhačky. Jako v nějakém sci-fi filmu.
To však není vše. Večer se po Tverské projedou tanky a obrněné vozy. Ulice se kvůli nim na desítky minut docela uzavře – vojáci přinesou zátarasy a pak u nich znuděně postávají. Kdyby se tohle mělo odehrávat dopoledne, nejspíš by to paralyzovalo dopravu v celé Moskvě.
A pokud máte pochybnosti o počasí, tak na ně zapomeňte. Desítky letadel jsou připraveny vypustit na případné mraky tekutý dusík a zajistit tak dobré počasí.
Pokud jde o samotné Rudé náměstí, to už je též skoro přichystáno. Nad mauzoleem, kde pořád ještě leží nabalzamovaný Lenin, vyrostla tribuna pro premiéra Putina a prezidenta Medveděva. Po stranách jsou ke kremelským zdem přilepeny sedačky pro hosty (vše v ruských národních barvách). Opačnou stranu, tedy zdi proslulého obchodního centra Gum, pokrývají obří billboardy a velkoplošná obrazovka. Prostě "bude to velký", jak mi objasnila opět ona prodavačka ve vojenské čapce.
Jedna věc, kterou si město v rámci oslav plánovalo, se však (naštěstí) nezdařila. Radnice chtěla v centru města rozmístit velké portréty Stalina a také informační stánky objasňující jeho "pozitivní roli" ve Velké vlastenecké válce. Záměr ale vzedmul nebývalou vlnu odporu. A to nejen u ochránců lidských práv, ale třeba také u části válečných veteránů.
Výbor, který má organizaci oslav na starosti, dal nakonec odpůrcům portrétů za pravdu. Jeho šéf Vladimir Kožin už minulý týden na tiskové konferenci prohlásil: "Jsme proti zobrazování Stalina. A nevidím jediný důvod, proč o tom dále diskutovat".
A bylo. Nebo nebylo? Jak se to vezme. Stalin bude – jen ne v centru Moskvy na otevřených prostranstvích, nýbrž třeba u památníku Poklonnaja Gora. Pod střechou.
Může to vypadat jako ústupek, ale ve skutečnosti je za tímhle krokem prostá obava úřadů z výtržností. Radnice se prostě bojí, že kdyby vystavila Stalina v ulicích, lidé by ho rozličnými způsoby zneuctili.
Tak jako se to stalo před pár dny v Komi, autonomní republice na severovýchodě evropské části Ruska. Dva aktivisté tam pocákali Stalinovy portréty kečupem (jakožto "filmovou krví"). "A tak tady v Moskvě prostě jen přestěhují Stalina pod střechu, kde ho budou mít pod dohledem," říká Nikita Petrov, historik z organizace Memorial.
A navíc – Stalin je v metru! Nenápadně, ale přec. Moskevská podzemka, nedávno stižená otřesnými teroristickými útoky, letos slaví pětasedmdesáté "narozeniny". V rámci výročí se oděla do historických fotografií.
Jedna z nich zobrazuje přeplněné nástupiště, nad nímž visí – portrét diktátora. Tehdy povinný, samozřejmě. "Myslím, že je v tom určitý záměr," řekl listu The Moscow News Jan Račinskij, rovněž z Memorialu. Ale ihned také připustil: "Je to dobová fotografie, která vypovídá o tehdejší atmosféře. Dnes by fotka Dmitrije Medveděva nebo (moskevského starosty) Lužkova způsobila cestujícím šok. Ale tehdy to byla prakticky nutnost."
Co z toho vyplývá? Podle Račinského následující: úřady by bývaly udělaly lépe, kdyby tuhle fotku z výběru vyřadily. A naopak uctily památku dělníků, kteří metro stavěli a nakonec padli za oběť stalinskému teroru.
