Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stehlíková: Někdy má slova předcházejí rozum

  10:16aktualizováno  11:50
Michaela Jílková zpovídá ministryni Džamilu Stehlíkovou. Ta má ve vládě na starosti lidská práva. Co chystá například pro těhotné ženy a seniory? Jak chce řešit problémy některých Romů? A kde bere pro své plány inspiraci?

Mé ministerstvo není zbytečné, tvrdí Džamila Stehlíková. | foto: Jan ZátorskýMF DNES

Rozhovory Michaely Jílkové

Paní ministryně, promiňte, ale není vaším problémem, že někdy rychleji mluvíte, než myslíte?
Teď nejdřív budu přemýšlet, pak odpovím.

Víte – například jste slavnostně veřejně oznámila, že chcete pro několik vystěhovaných vsetínských Romů státní dotaci jeden a půl milionu korun. A až na jednání s ministrem financí jste zjistila, že to není legislativně možné. Neměla byste toto jako ministryně vědět?
Určitě. Máte pravdu. Já jsem lékař, a když vidím situaci akutně neudržitelnou, tak nejdřív poskytuji první pomoc a pak teprve léčím chronickou nemoc. Takže tady asi zafungovala deformace z povolání.

Ale jste přece jen již ministryní a ne nějakou nadšenkyní z ulice. Neselhal tedy váš úřad? Neměli vaši spolupracovníci říct: Paní ministryně, nedělejte to, nemáme to promyšlené?
Takhle – ten úřad mně to nařídil. Rada vlády pro záležitosti romské komunity mně to uložila za úkol.

Tu státní dotaci?
Ano. Řekli: Běž a sežeň ty peníze.

Pak se tedy zdá, že i ta rada je nekompetentní, když neví, že žádat o státní dotaci na soukromý majetek není legislativně možné.
Polovinu té rady tvoří představitelé romských iniciativ a polovinu státní úředníci. Nicméně opravdu, souhlasím s vámi, že tady srdce fungovalo dříve než rozum. U politiků by to mělo být naopak.

Myslíte, že jste si tím zvýšila autoritu u kolegů ministrů? Že až za nimi příště přijdete, že si nebudou prověřovat, jestli je váš návrh vůbec možný a promyšlený?
Nejde ani tak o autoritu u kolegů ve vládě. Mně pomohl především názor občanů, kteří mi píší hodně dopisů. Tohle je pro mě velmi důležité, že naši občané jsou ochotní a schopní vést dialog se státní mocí.

A neměla byste jako ministryně problémy spíše kompetentně řešit než se radovat, že vám někdo píše své názory nebo že vyvoláte nějaké rozpravy?
Bezesporu. Ty problémy se musí řešit. Od toho je politik. Ale některé věci se dají řešit pouze dlouhodobě.

Když nevyšla státní dotace, přišla jste s myšlenkou veřejné sbírky na pomoc zmíněným Romům. Ti to však sami odmítli, že jde o nesystémové gesto. Myslíte, že jste tím prokázala, že romské problematice rozumíte, když i sami Romové vaší sbírce dali košem?
Mile mě překvapili. Ukázali, že jsou schopni se o sebe postarat, že nejsou ti nepřizpůsobiví, kteří jenom čekají na pomoc zvenčí.

Jde o to, jestli jste opět nešlápla trochu vedle.
Nejde o mě. Jde o to, jakým způsobem vnímají situaci Romové. Psali, že mi děkují, ale musí to odmítnout, protože se pomoci domáhají od institucí, které tu situaci způsobily. Ukázalo se, že jdeme správnou cestou, když se jim poskytuje poradenství právníků, kteří jim pomáhají dopilovat nájemní smlouvy a řešit ty problémy. Že nabývají jakéhosi právního povědomí.

Takže máte pocit, že jste zatím prokázala, že romské problematice rozumíte?
To jsem neřekla. Říkám – nechte mi sto dnů hájení a nechte mi možnost dobudovat agenturu pro předcházení sociálního vyloučení, s kterou jsme jako zelení šli do voleb.

A co ta agentura bude dělat?
Bude stát na pilířích našeho resortu, ministerstva práce a sociálních věcí, místního rozvoje a ministerstva školství. Vytvoříme po celé republice jakousi síť, která umožní od nejútlejšího věku integrovat se tak, aby jednoho dne byla většina integrována především na trhu práce. Začíná to předškolní výukou, přípravnými třídami, školní docházkou, schopností chytit se na trhu práce a pochopitelně řešením problematiky bydlení. Zapojíme do toho úřady práce, školy, soukromé subjekty, nevládky, jakékoliv další organizace.

Za víc práce víc peněz

Také říkáte, že se musí změnit systém nastavení sociálních dávek tak, aby Romové měli vůbec zájem jít do práce. Vy byste jim zkrátila sociální dávky?
Nejde o zkrácení sociálních dávek. Nyní v podstatě nikoho ani nezajímá, jestli rodina posílá děti do školy, jestli se zúčastňují rekvalifikačních kurzů, podílejí se na veřejně prospěšných pracích. Veškeré vyplácení sociálních dávek by mělo být vázané na způsob života, který ukazuje snahu se do toho procesu zapojit.

Těm nepřizpůsobivým tedy seberete dávky?
Ne. To je to nejhorší řešení, které by vedlo k daleko hlubším problémům. Musí nastoupit terénní sociální práce, což je i součást projektu té agentury. Musí být té rodině poskytnuta možnost, aby jim někdo pomohl a vysvětlil základní věci. Například jakým způsobem se má dítě připravovat do školy, jakým způsobem se má dohlédnout, aby psalo domácí úkoly, eventuálně to dítě doučovat.

A pokud by to neplnili, přišli by tedy třeba o několik tisíc korun?
Vy to vnímáte negativně, že o něco přijdou. Postavme to pozitivně. Pokud splní ta a ta kritéria, budou mít nárok na tyto dávky. Já bych opravdu nestrašila tím, že dávky poklesnou.

Ano, ale pokud se budou vyhýbat práci, dostanou těch sociálních dávek méně?
Nedostanou, ale změní to jejich chování. Já jsem v tomhle optimista.

Tak mi dejte příklad, v čem to tedy bude přísnější než dnes.
V něčem to bude přísnější, v něčem benevolentnější. Já vám tedy dám příklad. Když matka dává dítě do mateřské školky, trošku se jí krátí příspěvek, který za dítě dostává. A já si myslím, že by se jí ten příspěvek neměl krátit. Právě proto, aby byla motivována posílat dítě do školky. U romských dětí je velice důležité, aby se integrovaly do kolektivu. Takže tohle by mělo být bonifikované. A netýká se to jen Romů, ale všech lidí ohrožených sociálním vyloučením.

Pořád jste mi neodpověděla, jak lidé ohrožení sociálním vyloučením mohou být donuceni jít pracovat. Většinou jsou nevzdělaní, takže mohou pracovat jen v nekvalifikovaném oboru, který je samozřejmě hůře placen.
Musí se přenastavit systém odměňování za práci. Pro lidi, kteří pobírají dávky, by měla být možnost si přivydělávat, aniž by ty dávky prudce klesly. Dnes mám určitý strop, a když ho překročím, tak se na dávkách propadnu někam, kde se mi nevyplatí pracovat. A tohle drží lidi doma. Protože oni počítají, že když si přivydělám ještě o pár korun navíc, tak přijdu o ty dávky.

Ale to bude stát více peněz ze státního rozpočtu než dnes.
Za víc práce. To bude stát peníze pouze zaměstnavatelů. Ale dávky zůstanou stejné. Za víc práce budou lidé dostávat víc peněz.

A teď trochu z jiného pohledu – chápete některé rodiny, když nechtějí sousedit s lidmi ohroženými sociálním vyloučením?
Ano, ty lidi chápu. Protože potřebují chodit do práce, potřebují přes noc odpočívat. Ale nemůžeme jim slíbit, že pokud mají za okny nějaké ghetto, že zmizí za den. Rušit stávající ghetta je proces dlouhodobý a slovo rušit bych nepoužívala. Teď je zapotřebí dlouholeté soustavné práce, aby nevznikala nová ghetta.

Nedopustila jste se dalšího přešlapu, když jste vystěhování vsetínských Romů přirovnala k odsunu sudetských Němců? Jiří Čunek řekl, že nevíte, o čem mluvíte, protože jste tady nežila. Narážel na to, že jste se do Československa vdala.
Souhlasím s vámi, že to přirovnání neobstojí. Je to zase věc nikoli rozumu, ale pocitová. Člověk musí umět přiznat svoje chyby. Dvakrát více, když je to politik. To přirovnání opravdu neobstojí před jakoukoli historickou kritikou.

A dotklo se vás, když předseda Čunek řekl, že jste tady ani nežila?
Je to pravda. Já jsem se sem vdala v roce 1988. Ale bydlím na severu Čech, kde děláme projekt, kdy mluvíme s rodinami českých Němců a Čechů vystěhovaných do vnitrozemí.

Předseda Paroubek zase řekl, že neznáte dějiny země, v níž jste ministryní. Cítíte jako určitý handicap to, že jste původem Kazaška? Nebo to považujete za sprosté, neomalené, když se takto tito pánové vyjadřují?
Já to vidím jako politickou rétoriku. Nijak se mě to nedotýká. Je důležité, že česká společnost není etnicky homogenní, skládá se z velkého počtu minorit. A jelikož je zemí demokratickou, tak bylo pouze otázkou času, kdy se představitel té minority dostane do exekutivy.

Slevy pro těhotné

Prvním vaším výrazným počinem jako ministryně byl nápad zavést kartičky pro těhotné, aby dostaly místo k sezení v hromadné dopravě či přednost u pokladen. Považujete to za tak závažný problém, že jste právě s touto problematikou začala?
Je to jedna ze součástí těch priorit, s kterou jsem přišla. Jsem ráda, že se právě toto chytilo, protože bez koncepce politiku dělat nelze.

Takže s těmi kartičkami pořád počítáte?
Už je to rozpracované. Už existuje projekt a předpokládám, že maximálně do půl roku by byl hotov.

Také jste řekla, že by provozovatelé městské dopravy mohli nastávajícím maminkám poskytnout slevu na jízdném.
To je otázka domluvy a jednání s Dopravním podnikem.

Michaela Jílková v rozhovoru s Džamilou Stehlíkovou.

A proč jste pro slevu vytipovala právě těhotné ženy. Proč ne maminky s miminkem, proč ne seniory třeba už od šedesáti pěti let?
Máte opravdu pravdu, že i tyto skupiny zaslouží zlevnění. Zejména ženy s malými dětmi. Nicméně u něčeho se musí začít.

Ale proč má mít slevu zrovna těhotná žena, třeba ještě v době, kdy pracuje, a ne matka s kojencem? Ta má mnohem víc práce v té tramvaji, musí táhnout kočárek, dohlížet na dítě a do toho ještě označit lístek...
Protože těhotná žena by měla tu kartičku. U maminky s dítětem je to velice obtížně. Technicky je opravdu jednodušší spojit to s touto kartičkou.

Další věcí, kterou jste se zviditelnila, je, že chcete otevřít společenskou debatu, aby byla v budoucnu umožněna adopce dětí homosexuálním párům. Domníváte se tedy, že jsou v tomto diskriminováni?
Já se domnívám, že jsou v tom omezováni všichni, i různopohlavní dvojice. Protože proces adopce je nesmírně komplikovaný. Máme obrovské množství dětí v dětských domovech. Homosexuální páry by byly až poslední v té pomyslné frontě. Musí se změnit přístup, kdy matka dvakrát do roka pošle pohled a dítě nemůže být svěřeno do péče pěstounům nebo do náhradní rodinné péče.

Takže pro vás není jednou z priorit umožnit adopce dětí homosexuálním párům?
V žádném případě.

A přichystáte nějakou nápravu, aby se adopce zjednodušily? Aby je neznemožňovala návštěva biologického rodiče jednou za půl roku?
Ano, určitě. To je jedna z klíčových věcí, protože ta doba by se měla zkrátit. Také by se mělo změnit to, jakým způsobem definujeme ten zájem biologických rodičů.

A máte nějakou představu?
Ta představa by se měla opírat o poznatky odborníků. Do té debaty by se měli zapojit především psychologové a odborníci, kteří dokáží docela spolehlivě posoudit míru toho zájmu. A míru citové vazby dítěte na biologického rodiče. A tato kritéria vzejdou právě z této úvahy.

Čím se nás chystáte v nejbližší době překvapit?
Chystáme se otevřít problém, kterým je znevažující vztah k seniorům, především v oblasti zdravotní a ústavní péče. Připravujeme dva průzkumy, kterými chceme zjistit potřeby seniorů – co jim chybí, jestli jsou spokojeni s tím, jak se k nim chovají v ústavech, jak se k nim chovají jejich děti. A na základě tohoto průzkumu uděláme řadu kroků, které by to jejich postavení měly zlepšit.

Paní ministryně, třeba někoho napadne, zda to vaše nové ministerstvo není zbytečné.
Já si myslím, že ne. Považuji za historicky průlomové, že ve vládě sedí ministr, který odpovídá za otázky lidských práv a může promítat lidskoprávní otázky do každého materiálu. Já si myslím, že to je průlomové.

A myslíte, že jste to svoje ministrování uchopila takříkajíc za správný konec?
No, z hlediska mediální prezentace to nebylo úplně nejšťastnější. Ale já jsem strašně vděčná občanům, kteří mně píší, a chci jezdit po regionech a setkávat se s občany, kteří přicházejí se svými recepty. Je dobře, že vznikl náznak toho, že tady poběží diskuse mezi státní mocí a občanskou společností. A bude intenzivní a v tom vidím to pozitivní.

Jste profesí psychiatrička. Pomáhá vám to třeba ve vládě při jednání s ministry?
Těžko říci, protože na jednáních vlády se soustředím především na věcné argumenty. Ale jak jsem uvedla na začátku – někdy to srdce předchází rozum nebo slova předcházejí mysl. Když on člověk i když je psycholog nebo psychiatr, asi nemůže použít ty metody sám na sebe.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vrtulník UH-1Y Venom
Ministerstvo zahraničí USA souhlasí s prodejem vrtulníků armádě ČR

Ministerstvo zahraničí Spojených států vyslovilo souhlas se zamýšleným prodejem 12 vojenských vrtulníků UH-1Y od americké firmy Bell české armádě. V pondělí o...  celý článek

KSČM: Marta Semelová (57) - poslankyně, pražská zastupitelka, pražská...
Komunistka Semelová sny nemá a chce pracovat, Herman zvažuje nabídky

Z dvou stovek dosavadních poslanců se v právě proběhlých volbách rozhodlo obhájit mandát jen 149. Ovšem pouze polovina z nich, tedy 76, se dostala do Sněmovny...  celý článek

Šéf hnutí ANO Andrej Babiš přichází komentovat výsledky povolební schůzky s...
Babiš se s Okamurou shodl na zákonu o referendu, společnou vládu vyloučil

Až do večerních hodin v pondělí pokračovala vyjednávání vítěze voleb, hnutí ANO, s dalšími stranami zastoupenými ve Sněmovně. Andrej Babiš se během dne stihl...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.