Sacher rozkaz vydal před patnácti lety, 1. února 1990.
Komunistická tajná policie svou špehovací éru skončila. Trvala dvaačtyřicet let. Ale podle některých názorů jsme na ni zapomněli příliš rychle.
Tajná policie stále živá?
"Zatím jsme se s dědictvím StB nevyrovnali. Spíše se o to pokoušíme. Někteří. Některé to nezajímá," říká Jiří Gruntorád, kterého tajná policie dostala na čtyři roky do vězení za vydávání samizdatu, ale i za poslouchání písniček Karla Kryla. Takovou měla tajná policie moc.
Na druhou stranu tak strašně byla bezmocná: navzdory trestům nedokázala zabránit poslouchání západního rozhlasu. "Když padl režim a zpíval Kryl, lidé zpívali s ním - najednou se ukázalo, že po letech zákazů lidé jeho písničky znají! A to i ty, které složil v cizině," upozorňuje dokumentarista Radek Schovánek.
Neúspěchem československé StB byla i existence nezávislých iniciativ - Charty 77 či Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Pokusy dostat aktivisty do ciziny a například pomocí akce Asanace je donutit k vystěhování, končily často neúspěchem.
Na druhé straně stejným neúspěchem končily po listopadu 1989 pokusy potrestat aktéry nejbrutálnějších akcí StB. "Třeba atentát na Jiřího Pelikána a jeho soudní projednání, které vyznělo do vytracena," upozorňuje historik Vilém Prečan.
Je přesvědčen, že o StB stále víme velmi málo. "Zapomíná se na fyzické týrání disidentů. A veřejnost už vůbec neví, jak dlouho ještě nové bezpečnostní složky demokratického Československa používaly někdejší agenty komunistických zpravodajských služeb v zahraničí," říká Prečan.
Byla prostě všude
Rozsah, jakým tajná policie manipulovala lidmi ve své komunistické říši, může být pro nezasvěcené opravdu nepředstavitelný. Těsně před pádem komunismu pracovalo u StB asi 12 000 lidí. Na oficiálním seznamu spolupracovníků StB se objevilo 75 000 jmen. Skutečný počet je však o pár desítek tisíc vyšší.
Mezi registrovanými jsou i známí politici, například poslanec Vojtěch Filip. Ten si však vysoudil soudní verdikt, že byl registrován neoprávněně. Na druhé straně většina bývalých pracovníků, tedy těch, kteří agenty řídili a ke spolupráci je někdy nutili i vydíráním, zůstává veřejnosti utajena.
Takové jsou současné zákony. "Za nesprávné považuji, že si veřejnost dala podstrčit místo problému samotné StB problém agentů, kteří však z určité části byli sami oběťmi," říká Prečan.
Zatímco s agenty se společnost díky lustračnímu zákonu a zveřejnění seznamů jmen (někdy bolestně) stále vyrovnává, bývalí pracovníci StB opravdu tolik pozornosti nepoutají. Ostatně v resortu ministerstva vnitra jich pracuje stále asi 1100. Je to hodně?
"Ten výsledek nepovažuji až za tak špatný, nejvíc je bývalých příslušníků StB u technických oborů, jako je sledování, mezi řidiči a podobně. Tam si umím představit, že to nemusí být na závadu," říká ministr vnitra František Bublan.
Za přijatelný považuje tento počet i Schovánek. "Daleko důležitější je, na jakých funkcích působí. Pokud jsou ve funkcích vedoucích, je to špatně," říká Schovánek.
Jako příklad uvádí náměstka jihomoravského policejního ředitele Martina Kotlana, který byl příslušníkem StB a před rokem 1989 sloužil u pohotovostního pluku policie, nebo šéfa Národní protidrogové centrály Jiřího Komorouse, který byl kádrovým příslušníkem komunistické rozvědky.
Agenty řídili komunisté!
Přestože z pohledu řadového smrtelníka byla StB všemocnou organizací, realita byla jiná. StB ve skutečnosti vytvořili a řídili českoslovenští komunisté, jednak proto, aby sloužila jim samým a jejich touze po moci, jednak zájmům sovětských diktátorů.
"Ta státní bezpečnost sice byla zločinecká organizace, ale nefungovala ze své podstaty. Byla zřízena a řízena komunistickou stranou a bez ní by fungovat nemohla. Mluví se o estébácích, jací byli lumpové, ale už se nemluví o tom, že byli řízeni KSČ. Oni se přece neřídili sami," říká Gruntorád.
