StB plánovala v šedesátých letech únos novináře Pavla Tigrida

Vypadá to, jako by se komunistický režim obával exilového novináře a spisovatele Pavla Tigrida víc než stovek ozbrojených vojáků. Nenávist komunistů k Tigridovi šla dokonce tak daleko, že v šedesátých letech nařídili tajné službě nejprve jeho únos, který mohl vyústit v likvidaci.

Demokrat Pavel Tigrid komunisty děsil. Snažili se ho unést a dostat ve Francii za mříže. | foto: Michal Růžička, MAFRA

Když pak Tigrid utekl před československými rozvědčíky se štěstím na poslední chvíli z Budapešti do Paříže, pokoušela se ho Státní bezpečnost dostat ve Francii za mříže vypuštěním zpravodajské dezinformace.

StB podstrčila francouzské špionáži dokument, podle něhož se Tigrid stýkal s pučisty z Alžírské armády národního osvobození, kteří plánovali atentát na francouzského prezidenta de Gaulla. A Francouzi svou kontrarozvědku na Tigrida pro jistotu opravdu nasadili.

Až bondovskou mozaiku překvapivých plánů, faktů a událostí sestavil nyní badatel Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Maďaři se lekli

"Je to zvláštní. Tigrid byl jen novinář, nevyráběl rakety, pouze popisoval papír... A přesto jej ideologové komunistické strany k smrti nenáviděli," konstatuje Schovánek.

Jejich nevraživost vzrostla zejména poté, když Tigrid založil exilový časopis Svědectví pašovaný ke čtenářům v Československu a krátce nato navíc vyhodil rezidenta StB Milouše Vejvodu "Bartoše" (krycí jméno), který se ho snažil přimět ke spolupráci.

Smyčka se kolem Tigrida začala zatahovat v srpnu 1964, kdy maďarská státní bezpečnost informovala své kolegy v Praze, že Tigrid se zúčastní mezinárodního kongresu PEN klubu v Budapešti.

"Zatímco rozvědka doporučovala, aby byl Tigrid kontaktován a po dobu pobytu v Budapešti jen sledován, kontrarozvědka začala plánovat jeho únos z Maďarska do Československa," analyzuje archivní dokumenty Schovánek.

Náčelník odboru StB Vladimír Helísek navrhoval i jinou variantu: "Pokud by maďarští přátelé souhlasili, tak bychom mohli požádat o Tigridovo vydání."

Pavel Tigrid

Vlastním jménem Pavel Schönfeld (1917), publicista a politik. Jeden z nejvýznamnějších představitelů protikomunistického exilu.
Za 2. světové války se v Londýně podílel na exilovém vysílání.
Po roce 1948 znovu emigroval. Spoluzakládal českou redakci Rádia Svobodná Evropa.
Po listopadu 1989 ministrem kultury. V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát léky.

Na kongres PEN klubu do Budapešti přijel nakonec jak Tigrid, tak jeho únosce - rozvědčík Jiří Svoboda "Sviták".

Tigrid měl však podle Schovánka zase jednou velké štěstí: v Moskvě byl svržen generální tajemník komunistické strany Nikita Chruščov a maďarští tajní dali najednou od únosu - tehdy už amerického občana - Pavla Tigrida do Československa ruce pryč.

Jednoduše si pro jistotu kryli záda a raději spisovatele varovali, že StB naplánovala jeho únos. Tigrid na nic nečekal a okamžitě se vrátil do Paříže.

Operace Drozd

Komunističtí pohlaváři se ani tímto neúspěchem nenechali odradit a přikázali StB spustit další operaci s krycím názvem Drozd.

Tigridem byli doslova posedlí. StB proto nařídili, aby do spisovatelovy diskreditace zapojila i svého špičkového agenta z kabinetu pařížského policejního prefekta Gerarda Leconta "Sáma". Ten pak francouzské kontrarozvědce podstrčil dokument, který měl naznačovat, že Tigrid je pravděpodobně ve spojení s atentátníky na prezidenta de Gaulla.

"Sámovi to prezentujte tak, že jde o politický úkol, na jehož splnění má zájem strana," stojí v pokynech rozvědky pro Leconta.

"Jde o jeden z mnoha důkazů, že StB byla komunistickou policií, která klidně ohrozila svého nejdůležitějšího agenta, jakého kdy ve Francii měla. A to jen ve jménu jakési ideologie. Je to stejné, jako byste Jaromíra Jágra nechali hrát okresní přebor," srovnává Schovánek.

Leconte-Sámo předal například Praze informace francouzské kontrarozvědky o působení sovětské špionáže ve Francii a další desetitisíce tajných listin.

O tom, jaké manévry se kolem Pavla Tigrida odehrávaly, se jeho rodina od Schovánka dozvěděla až po Tigridově smrti před několika lety. Tedy i to, že za ním francouzská kontrarozvědka slídila.

Únosy zastavil husák

Pražské jaro v roce 1968 si lidé spojují s pádem cenzury a "obrodným" společenským procesem. Badatel Ústavu pro studium totalitních režimů Radek Schovánek doporučuje, aby si sundali růžové brýle. "Stačí nahlédnout do ´kuchyně´ StB z té doby a vystřízlivíte," říká.

A co se v té "kuchyni" v době pražského jara odehrávalo?

Nejvíce mě udivilo, že lidé byli nadšeni demokratizačním procesem a doslova odečítali slova ze rtů tehdejších politiků, ale tajné operace StB běžely s vědomím komunistické strany na plné obrátky. Včetně pokusů zdiskreditovat režimu nepohodlného Pavla Tigrida. Tehdejší ministr vnitra Josef Pavel to mohl zastavit - ale nepodnikl zhola nic. Komunistická strana se nehodlala s nikým dělit o řízení země. A každého, kdo to zpochybňoval, nemilosrdně odstavila.

I v té době se stále plánovaly únosy kritiků režimu?

Skončilo to změnou strategie komunistické špionáže v roce 1972. Gustáv Husák nechtěl být podle některých informací spoluodpovědný za násilné akce rozvědky v zahraničí. Jedinou známou výjimkou je zaslání výbušniny Jiřímu Pelikánovi v roce 1975.

Jak si Husákův postoj vysvětlit?

Už z dob svého věznění nesnášel praktiky StB. Při výsleších a soudech ho jako jednoho z mála komunistických pohlavárů nezlomili. Prahnul sice až chorobně po moci, ale nechtěl, aby byla éra jeho vládnutí potřísněna krví, tak jako éra jeho předchůdců z padesátých let.