Tisíce lékařů budou aktuálně protestovat proti opožďování plateb, ale současně i proti devastující politice ministerstva paní Emmerové (předtím Kubinyiho, Součkové, Fišera, Davida...). A ta se týká nás všech.
Až uslyšíme - a je jasné, že uslyšíme - z úst politiků sociální demokracie oblíbený výkřik - "nezatahujte do sporů lékařů s pojišťovnami pacienty" - vězme, že jde jen o obranný alibismus.
My pacienti, my občané jsme do sporu samozřejmě dávno zataženi. My zaplatíme z pojištění nebo z daní oněch dvě stě zdravotních miliard, s nimiž se nakládá neúčelně.
My si z daní platíme ministry, kteří se špatně nastaveným systémem zdravotnictví už léta nic účelného nedělají, a neúčelnost utrácení tudíž podporují.
My se právem rozčilujeme, že nejsou peníze pro nejvážněji nemocné pacienty a solidarita zdaleka nefunguje, jak by měla.
My v budoucnosti zaplatíme mnohamiliardové dluhy, které vláda nahodile odkupuje, jen aby udržela v resortu jakýs takýs falešný klid.
Kroky, které sociální demokraté (nepíšeme vláda, protože lidovci je odmítají) chystají k "nápravě", oprávněnost stávky ještě podtrhují.
ČSSD hodlá zdravotnictví opět nasadit státní chomout. Sněmovna by podle návrhu zákona ministryně Emmerové mohla kdykoli odvolat ředitele pojišťoven (zvlášť ty, kteří neoplývají loajalitou), stát by mohl přikázat, s jakými nemocnicemi a ordinacemi mají uzavírat smlouvy.
K čemu pak mít pojišťovny? A k čemu sebemenší konkurenci mezi nimi, když už vše podstatné bude řídit stát a osvícené ministerstvo?!
A proč vůbec předával stát nemocnice krajům (argument ČSSD: aby bylo jejich řízení blíž lidem), když teď stát podle přání téže ČSSD zakazuje samosprávě s nemocnicemi, s jejich majetkem nakládat?
K čemu vůbec ve zdravotnictví svobodu, konkurenci, privátní praxe, když podle ČSSD všechno nejlépe zmákne stát? Jako by stát někdy a někde kočíroval slušné, moderní zdravotnictví bez pořadníků, dluhů, protekcí a nespokojenosti.
Zdravotní dluhy, na něž momentálně nejvíc doplácejí ordinace praktických lékařů, se prohlubují. Příští rok, pokud se nic nestane, by mohly celkové ztráty vystoupat až na 22 miliard.
Pro člověka je to číslo, které už přesahuje práh jeho bezprostředního vnímání. Jenže třeba fronty na operace jsou důsledkem a konkrétní nemocní je vnímají až moc.
Každý z nás by tedy mohl 6.října stávkovat. Všichni zdravotnictví platíme. Všichni jsme jeho klienty. A podstatná část z nás si zvolila ČSSD. V dobré víře, že když si politická strana na vládnutí troufne, tak ví jak - a to i v těch nejproblémovějších oblastech.
Zdravotnictví za vlády pěti ministrů z ČSSD přece jen slavilo jeden velký úspěch: leckoho z téhle naivní představy vyléčilo.
