Staveniště místo ulice vzniklo v centru

Nové Město - V jedno velké staveniště se změnila Vodičkova ulice a její okolí. To, o co usilovala takřka bezvýsledně první městská část, aby alespoň část této frekventované ulice patřila jen pěším, se tak stalo skutkem. Nikoli však k radosti Pražanů. Ušetřen zásahu nezůstal ani kus nedávno slavnostně otevřené pěší zóny, která přišla obec zhruba na sedm milionů korun.

"To snad není možné, vždyť tu donedávna kopali," děsila se v pondělí žena, která žila v bláhové naději, že z Vodičkovy ulice pojede tramvají. Zastávka na čas zmizela a přednedávnem položená dlažba z části pěší zóny také. Část zakrývají panely. "To jsou vyhozené prachy. Kdo to takhle mohl naplánovat?" nestačil se divit starší muž.

Již před časem však místostarosta Prahy 1 Vladimír Vihan řekl, že skloubit současné práce s těmi, které předcházely vzniku zóny, nešlo.

Kromě vstupů pod zem pro Subterru čeká Vodičkovu ulici výměna kolejí včetně celého spodku pod tratí, úprava chodníku a kanalizačních vpustí, které jsou od sedmdesátých let zabetonované.

Ačkoli se o dopravních změnách mohla veřejnost dozvědět, přesto spousta Pražanů neměla o omezeních ani ponětí. Například starší manželé přes dvacet minut čekali ve Spálené ulici na devítku. Ta však jezdí pouze od pošty v Jindřišské směrem na Žižkov. Rovněž čtyřiadvacítka má v Jindřišské konečnou.

Přejíždění tramvají na této provizorní konečné z jednoho směru do druhého prostřednictvím mobilní výhybky se tak stalo alespoň zpestřením pro kolemjdoucí.
Cestující však tápali. "A jak se teď dostanem na Karlák?" ptaly se dvě důchodkyně, které si kvůli jezdícím schodům netroufly využít metro. Nezbývalo jim tudíž nic jiného než se vydat po svých.

Žádná náhradní doprava ne-existuje, protože by stejně neměla kudy jezdit. Vodičkova ulice připomíná slalom z ohrad a podobně je na tom i Lazarská.  
První pracovní den uzavírky několika ulic tedy přinesl víc zmatku. Dá se předpokládat, že Pražané si po pár dnech poradí, jako ostatně tolikrát předtím, a nad překážkami vyzrají.

Díra je nesmrtelná
Staré praktiky jako by se nás stále nechtěly pustit. Není za námi tak dávno doba, kdy se jeden měsíc rozkopal chodník, do výkopu se uložily kabely, zalil se asfaltem a druhý měsíc se v chodníku šťourala zase jiná parta dělníků. Jasnou ukázkou přeživšího socialistického plánování je Vodičkova ulice těchto dnů. Jakou fušku dalo první městské části, aby alespoň z části této frekventované ulice udělala něco jako pěší zónu. A ejhle! Pár týdnů uplynulo, a kde je jí konec. V části zeje dokonce díra.

Znamená to, že týdny pečlivě skládané dlažební kostičky zase někdo vydloubal. Sedmimilionové dílo tak nepochybně utrpělo. Jediné pozitivum na tomto hospodaření lze spatřovat v tom, že dlaždičům rozhodně nehrozí, že skončí "na dlažbě".

Chození v okolí Vodičkovy a Jindřišské ulice je v těchto dnech značně dobrodružné. Nedávno vytvořená pěší zóna byla částečně rozkopána a tato místa se proměnila ve staveniště. (11. června 2001)

Chození v okolí Vodičkovy a Jindřišské ulice je v těchto dnech značně dobrodružné. Nedávno vytvořená pěší zóna byla částečně rozkopána a tato místa se proměnila ve staveniště. (11. června 2001)