Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Na stavbě elektrárny v Dukovanech pracovaly tisíce lidí. I narkomani

  6:59aktualizováno  6:59
Před třiceti lety stavělo jadernou elektrárnu přes devět tisíc dělníků. Mezi nimi byly i stovky recidivistů, desítky narkomanů. KSČ v Třebíči úkolovala šéfa StB. A ve velkém se kradlo.

Jaderná elektrárna Dukovany | foto: Petr Lemberk, MAFRA

V květnu před třiceti lety se odehrála pozoruhodná schůze okresního výboru komunistů na Třebíčsku. Na programu měli tehdy důležitý bod. Týkal se ostře sledované stavby dukovanské elektrárny.

Seznam náčelníků StB Dukovany

jméno a léta ve funkci

František Toufar 1983-1988

Jaroslav Robotka 1988-1989

František Toufar 1989

Zdeněk Sochor 1989-1990

Z čísel, která měli straníci před sebou, neměli vůbec radost. Na stavbě jaderného kolosu tenkrát v roce 1983 pracovalo téměř devět a půl tisíce lidí. Z nich více než dvanáct stovek bylo soudně trestaných dělníků. Z toho stavělo elektrárnu 223 recidivistů. Stavbu národního významu tehdy pomáhala budovat i třicítka narkomanů.

"Jak musela poté vypadat pracovní morálka, se lze dovtípit," uvedl Martin Herzán v nedávno vydané knize Třebíč ve spárech StB. Komunistům docházela trpělivost.

Už od roku 1982 tlačili na náčelníka třebíčské Státní bezpečnosti, aby ještě víc dohlížel na odhalování trestné činnosti při stavbě elektrárny. Zpočátku platilo, že na stavbě prioritního významu mohli pracovat výhradně dělníci s čistým trestním rejstříkem.

Jenže v Dukovanech bylo potřeba velké množství lidí, takže byl tento požadavek zrušen. "Pracovali tam tedy v podstatě i kriminálníci, jen aby se stavba vyvíjela. To ale nebyl dobrý nápad. Míra rozkrádání zde dosáhla i přes přísné kontroly zásadních rozměrů," dodal Martin Herzán.

Třeba v roce 1982 dělalo na stavbě i čtrnáct set vojáků Československé lidové armády. Z nich bylo 500 trestaných, tedy asi každý třetí.

Potíž kvůli rakouské televizi

Příslušníci Státní bezpečnosti se činili. Často se však věnovali případům, které z dnešního pohledu vypadají úsměvně. V Dukovanech byl tehdy zaměstnaný i současný třebíčský novinář František Ryneš, šéfredaktor serveru www.ihonem.cz.

StB se o něj zajímala dvakrát. Poprvé kvůli návštěvě příbuzných z tehdejšího západního Německa. A podruhé kvůli tomu, že překládal pro přátele program rakouské televize. Ta se dala za socialismu na Třebíčsku běžně sledovat.

"Kvůli přepisování programu televize přišla nakonec o práci jedna sekretářka. Použila při přepisování programu průklepový papír, který používala v kanceláři. Pak jsme jí sehnali práci jinde," zavzpomínal František Ryneš.

Stupínek pro Štrougala

Státní bezpečnost vyslýchala pracovníky v unimobuňkách v Heřmanicích. K výslechu je vozila, zpět museli často šlapat pěšky. "Bylo to dva a půl kilometru chůze," přiblížil František Ryneš, který takový výslech s pochodem na závěr zažil. Koncem osmdesátých let se už výslechy odehrávaly v elektrárně. Tam si StB dokonce nechala vybudovat dvě cely.

V dokumentaci je detailně uvedeno jejich vybavení. Každá měla přes třináct metrů čtverečních. Mříže měly hnědou barvu, stejně jako kovové části židlí, postelí a stolků. Na stejném patře byla i výslechová místnost.

"Přestože se v archivu StB zachovaly podrobnosti o vybavení cel, nedochovaly se bohužel žádné informace o tom, zda do nich byl někdo někdy umístěn. Tedy případně kdo, kdy, na jak dlouho a hlavně proč," doplnil Martin Herzán.

Budova s celami se podle něj dokončovala v roce 1989, a tak je možné, že tam nikdo ani zavřený nebyl. Mluvčí elektrárny Petr Spilka neví, kde se bývalé cely nacházejí.

Po spuštění elektrárny v osmdesátých letech až do revoluce hlídala okolí elektrárny armáda. Uvnitř působila závodní stráž a nad vším bděla Státní bezpečnost. Ta byla zrušena v únoru roku 1990.

Po havárii v Černobylu museli inženýři demonstrativně jíst salát

V elektrárně před rokem 1989 nebyla nouze ani o humorné okamžiky. Když přijel komunistický premiér Lubomír Štrougal, stavělo se pro něj pódium. Jenže tesaři nepočítali s jeho menší postavou. Za řečnickým pultem by ani nebyl vidět. A tak museli na poslední chvíli udělat půlmetrový schůdek, aby politik vypadal dostatečně důstojně.

Rušno bylo v Dukovanech i po černobylské havárii. "StB byla v plné pohotovosti. Aby vedení elektrárny uklidnilo své pracovníky, svolal ještě na jaře roku 1986 náměstek pro techniku výše postavené zaměstnance. Sdělil jim, že jako odborníci, inteligence, inženýři musí jít podřízeným příkladem. A že si musí v jídelně při obědě brát u okénka i salát, aby všichni viděli, že ho jí a že je to bezpečné. Přitom salát je jedna z rostlin, která je snadno kontaminovaná ozářením," popsal Martin Herzán.

I nejvyšší vedení, přestože se jinak v podnikové jídelně vyskytovalo jen minimálně, v ony dny několikrát demonstrativně pojídalo syrovou zeleninu. "Jenže vedení i nejvyšší funkcionáři KSČ v Třebíči nafasovali jodové tablety na rozdíl od obyčejných pracovníků," dodal Herzán.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.