Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stává se státem kontrolovaná čínská ekonomika Obamovým vzorem?

  14:36aktualizováno  14:36
První vystoupení amerického prezidenta Baracka Obamy mimo Severní Ameriku – konkrétně v Londýně, Štrasburku, Praze a Istanbulu – uchvátila světovou pozornost. Pokud však prezidentova cesta v něčem fatálně neuspěla, pak v zaretušování jednoho znepokojivého faktu: totiž že "washingtonský konsensus", který stanovuje, jak by se měla řídit globální ekonomika, je věcí minulosti. Otázka dnes zní, co ho pravděpodobně nahradí.

Záchranný balík čínské ekonomiky je téměř totožný se stimulačním plánem Baracka Obamy. | foto: Michal SváčekMF DNES

Ačkoliv se často tvrdí, že Čína postrádá "měkkou sílu“, mnohé její představy o ekonomice a vládnutí se dostávají do popředí. Například Obamova administrativa se ve snaze dosáhnout hospodářské stability země očividně posouvá směrem k podobnému typu vládních intervencí, jaký Čína prosazuje už dvě desítky let.

V tomto modelu sice vláda dál těží z mezinárodního trhu, ale současně si zachovává moc nad "vládnoucími výšinami“ ekonomiky prostřednictvím přísné kontroly finančního sektoru, restriktivní politiky státních výkupů, stanovování směrnic výzkumu a vývoje v energetickém sektoru a selektivního omezování dovozu zboží a služeb. Všechny tyto faktory tvoří nejen součást ekonomického záchranného balíku Číny, ale i Obamova stimulačního plánu.

Washington a Peking

Čínu evidentně těší, jak dnes i Spojené státy kladou chladnou kalkulaci vlastních národních zájmů do popředí své zahraniční politiky. "Při zajišťování lepšího života pro obyčejné lidi by nás měl více zajímat obsah než forma,“ uvedl Obama v rozhovoru krátce před svou inaugurací. USA už dnes nejsou posedlé volbami, ale spíše se snaží budovat pragmatické aliance, které by podpořily jejich ekonomické potřeby. To především vyžaduje zavděčit se Číně a autokratickým státům Perského zálivu – hlavním věřitelům amerického ministerstva financí –, ale také spolupracovat s Íránem a Ruskem za účelem omezení nákladů na války v Afghánistánu a Iráku.

chladná kalkulace

Čínu těší, jak dnes i Spojené státy kladou vlastní národní zájmy do popředí své zahraniční politiky.

USA dnes ustupují od svých liberálních standardů a začínají flirtovat s tím, co by se dalo označit jako "pekingský konsensus“. Ten pokládá za nejvyšší cíl země hospodářský rozvoj a předepisuje státům, aby aktivně řídily růst způsobem, který vyhovuje národní stabilitě. Podle tohoto světonázoru nezáleží na podstatě politického systému dané země, nýbrž na míře, do jaké zvyšuje blahobyt svých obyvatel. Na diplomatické úrovni z toho vyplývá, že tahounem spolupráce by neměly být všeobecně platné normy, nýbrž národní zájmy.

Uvadající mocnost

Tento diplomatický a ekonomický realismus je něčím více než jen pouhým opakem neokonzervativního řinčení zbraněmi z let George W. Bushe. Je to snaha uvadající mocnosti využívat svých omezených schopností hospodárnějším způsobem.

V době krize například není hanbou, když se vláda chová merkantilisticky, avšak pokud se USA chovají takto, ztrácejí morální právo vystupovat jako zastánce volného obchodu.

záruka stability?

Dohoda mocností je silná jen tak, jak je silný její nejslabší pilíř.

Novopečený pragmatismus Ameriky je také důsledkem procesu "obrácené socializace“. Během uplynulých dvou desetiletí USA a jejich evropští spojenci věřili, že mohou vštěpovat zbytku světa vlastní ekonomické a politické principy. Země jako Čína se zamotaly do sítě multilaterálních organizací a podřídily se strategiím podmíněného angažmá. Dnes Západ nemá páky na to, aby tyto podmínky vymohl. Většina rozvojových zemí dnes navíc aktivně pojímá multilaterální orgány jako součást svých rozvojových strategií.

V době, kdy se přesouváme od unipolárního mezinárodního uspořádání k systému s řadou regionálních mocností, by měl realismus těmto mocnostem umožňovat, aby soupeřily o vliv a současně udržovaly náklady na co nejnižší úrovni. Výsledkem bude nová dohoda mocností, které bude spojovat fixace na národní hospodářský růst a cíl odradit ostatní od vyvolávání nestability spojené s hrozbou intervencí.

Mocná Čína

Svízelný úkol zajišťovat mezinárodní stabilitu již nebude ležet na samotných Spojených státech, ale významnější roli při hlídání vlastního písečku získají také Brazílie, Rusko, Indie a Čína (BRIC). Rusko může mít svůj Kavkaz, a kdyby se zbláznili generálové v Barmě, připadne vyřešení tohoto problému Číně a Indii.

Posun v americké politice zákonitě nahlodá západní liberální osu. Amerika disponuje potřebnou pružností, kapacitami i vedením, aby se těmto novým pravidlům diplomacie přizpůsobila, avšak Evropa jednoduše nikoliv. Její strategická důležitost, dokonce i v transatlantickém partnerství, je odsouzena k dalšímu oslabování.

Realismus krátkodobě poskytne USA větší manévrovací prostor, avšak Spojené státy budou muset obětovat část své měkké síly, aby toho dosáhly. Otázka, zda je Amerika schopna posílit v budoucnu svůj globální vliv, nebude záviset ani tak na její morální váženosti, jako spíše na míře úspěšnosti při obnově vlastní ekonomiky a uzavírání nových aliancí. Totéž bude platit i pro další mocnosti.

Sílící pekingský konsensus však nenabízí žádnou záruku stability. Dohoda mocností je silná jen tak, jak je silný její nejslabší pilíř, a vyžaduje obrovskou dávku sebedisciplíny a zdrženlivosti. Na to, jak na národní obrat o sto osmdesát stupňů zareaguje americká veřejnost, si ještě musíme počkat. Pokud jeden hlavní protagonista sklouzne zpět do hospodářského chaosu, nacionalismus zúží prostor pro pragmatické vyjednávání. Překrývající se sféry vlivu a zamrzlé konflikty by mohly znovu vyvolat konflikt velký. A pokud Čína vyjde z krize jako velký vítěz a bude dál zvyšovat svou moc, vzájemně výhodnou spolupráci brzy vystřídá hledání vlastního prospěchu na úkor ostatních.
 
© Project Syndicate, 2009.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.