Hodně lidí samozřejmě nadává, mnozí ovšem akceptují, že ceny rostou tržně a dokonce se najdou i tací, co nápravě cen směrem vzhůru tleskají.
Protože ovšem mezi obecným lidem přece jen převažuje zuřivost, je příjemné od analytiků slyšet ujištění, že v příštím roce porostou také platy. I taková statistická iluze je vítanou psychickou vzpruhou v předvánočním období, kdy je masa konzumentů nejdrsněji masírována reklamou.
Povšimněme si, že vedle těchto komerčních sdělení média souběžně pojednávají tři témata: již zmíněné očekávané zdražování (neboť jsme si žili nad poměry), dále očekávanou rekordní předvánoční útratu (neboť jsme meziročně zbohatli) a konečně očekávaný růst naší zadluženosti (neboť nebohatneme dostatečně rychle a naše potřeby převyšují naše možnosti).
Pokud jsou všechna tato očekávání analytiků správná, znamená to v kostce, že statistický občan je blb.
Místo aby v očekávání růstu výdajů omezoval spotřebu, plánuje naopak útratu na dluh, který míní splácet z prázdnější peněženky, než je ta, která mu dnes na nákup nestačí.
Existuje-li pro tohoto statistického blbce alibi v podobě očekávaného růstu platu, pak také platí, že zdražení je zcela namístě: nemělo by smyslu, aby byl ušetřen zdražení energií, vody, nájmu a potravin někdo, kdo by stejně všechno utratil za věci, které nepotřebuje, přičemž ví, že je nepotřebuje, neboť jasně vidí, jak je nepotřebují ti ostatní…
Ty, milý čtenáři, oním statistickým blbcem, který se necítí a plýtvá na dluh, samozřejmě nejsi. Mrzuté je, že kvůli nim budeš mít doma chladněji, prázdnější nádrž, méně kreditu v mobilu a ještě budeš nucen pořizovat levné šizené potraviny a oblékat se u Vietnamců.
To je daň za soužití se statistickými blbci.
