Proti prodeji se bouří šumavské obce, národní park i ministr životního prostředí Miloš Kužvart, který chce navrhnout vládě, aby byl prodej půdy ve třetích zónách parku pozastaven.
"Šumava je ekonomickým bonbonkem," říká Kužvart, podle něhož jsou noví majitelé převážně spekulanti, kteří chtějí jen vydělat. Obává se i toho, že prodejem půdy vznikne tlak na to, aby se národní park zmenšil. Ve sněmovně právě leží návrh zákona o šumavském parku. "Vsadím se, že padne návrh, aby byl park zmenšen," tvrdí Kužvart.
Ministerstvo zemědělství na prodeji parcel v národním parku a chráněných oblastech nevidí nic špatného: představují jen 3,68 procenta z celkové rozlohy zemědělské půdy a příroda v těchto územích je chráněna dostatečně. "Myslím, že není důvod prodej pozastavovat," říká Jiří Felčárek z tiskového oddělení.
Národní park je členěn do tří zón, přičemž nejcennější lokality leží v I. zóně. Relativně "obyčejná" území jsou ve III. zóně a v okolí parku, kde stát půdu nyní prodává. Mluvčí národního parku Zdeněk Kantořík varuje, že nový majitel pozemku může svou parcelu oplotit a přehradit atraktivní turistické trasy.
"Obtížná bude i ochrana přírody. Pokud stát pozemky nevlastní, nejsou zákonné nástroje příliš silné. Proto evropské státy půdu v národních parcích naopak od soukromníků vykupují," argumentuje Kantořík. "Snaha spekulantů koupit levně půdu a pak ji draze rozprodat na stavební pozemky navíc neprospěje vzhledu Šumavy."
Správa parku podporuje, aby pozemky byly za přísných podmínek převedeny na obce.
Pozemkový fond sice odmítá sdělit, komu šumavskou půdu už prodal, MF DNES se však podařilo zjistit, že pozemky koupil třeba bývalý předseda českokrumlovské privatizační komise Jan Srnec nebo společnost Sitter, za jejímž českým jednatelem stojí příbuzní z Bavorska.
Šest hektarů koupil i bývalý ředitel českokrumlovského Pozemkového fondu Miroslav Procházka, který však odmítá být jakkoli spojován se spekulacemi s pozemky. "Naše firma ekologicky hospodaří, máme dvě stě dojnic," říká Procházka. Dodává, že musí ostře soupeřit s německou firmou Sitter.
"Kvůli Sitterovi jsem zaplatil za poslední pozemky v obálkové metodě 186 tisíc," tvrdí. Pokud se o jeden pozemek přihlásí více zájemců, rozhodne podle mluvčího Pozemkového fondu Michala Bureše o novém majiteli, kdo nabídne víc. Bureš uvedl, že fond pozemky musí prodávat, protože mu to přikazuje novela zákona o prodeji půdy.
"Zákon nepovoluje prodávat půdu jen v první a druhé zóně národních parků," vysvětluje Bureš. Dodává, že základní cena jedna až tři koruny za metr je stanovena podle předpisu ministerstva financí.
