Největším vědeckým jménem, které se v poslední době vrátilo ze zahraničí, je Zdeněk Hostomský. Tento biochemik působil v USA jako šéf výzkumu rakoviny u přední světové farmaceutické firmy Pfizer. Nyní převzal vedení prestižního Ústavu organické chemie a biochemie, který proslavil profesor Antonín Holý.
Stát chce, aby se špičkových vědců vracelo mnohem víc. Ministerstvo školství proto přichystalo projekt Návrat, v rámci něhož hodlá navrátilcům udělovat štědré granty.
Za necelé dva roky, co program běží, se o granty, na něž bylo ze státního rozpočtu uvolněno sto milionů korun, přihlásilo 35 uchazečů.
Významné částky na výzkum získalo šestnáct vědců původem z Česka, ale také tři cizinci. Většina vybraných Čechů předtím působila ve Spojených státech a v Británii, tedy v zemích, jejichž univerzity a ústavy jsou považovány za nejprestižnější.
Vlastenectví jako z 19. století
V zahraničí mají vědci nejen vyšší platy, ale také větší šanci odborně prorazit. Třeba čeští experti v přírodních či lékařských oborech působící v cizině se mohou pochlubit až čtyřnásobně více citacemi v renomovaných časopisech než ti, kteří zůstali doma.
Biochemik Hostomský je k projektu Návrat skeptický. "Lákat sem lidi českého původu vypadá trochu jako vlastenectví 19. století. Svět je dnes kosmopolitní a věda je jen jedna," namítá. "V našem ústavu nemusí člověk umět česky, aby tu mohl prosperovat. V Praze je několik dalších institucí, jako například Ústav molekulární genetiky, kde vedení jedná v angličtině."
Ani náměstek ministra školství pro vědu Tomáš Hrud si nedělá iluze, že se podaří nalákat domů mnoho vědců z nejvyšší ligy. "Představa, že sem přilákáme lidi z nejvyšší vědecké ligy, je nereálná. Ta se hraje jinde, i Rakousko je ve vědě na periferii."
Nadějí pro Česko by mohla být spíše velká vědecká centra se špičkovým vybavením, které není jinde běžně k vidění. Jedním z nich je Středoevropský technologický institut (CEITEC) v Brně se 600 vědeckými pracovníky (o špičkových vědcích v Brně čtěte více zde).
