"Nesouhlasíme s novelou zákona, který pojednává o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a reguluje obchod s nimi," říká Jiří Trávníček, ředitel plzeňské zoo a vášnivý chovatel.
"Z důvodové zprávy k této novele jednoznačně vyplývá, že cílem předkladatelů je připravit právní rámec pro to, aby mohl být postupně v České republice úplně zakázán chov zvířat v soukromé lidské péči," vysvětluje.
"Nejprve se plánuje zakázat chov primátů a tygrů, pak přijdou na řadu suchozemské želvy a potom už mohou úředníci postavit mimo zákon i chov jakéhokoliv jiného zvířete. Týká se to také třeba hadů," doplňuje.
Úředníci se ohánějí Unií, náš zákon má být ale přísnější
Novelu zákona předkládají úředníci Ministerstva životního prostředí České republiky. Jako důvod uvádějí nutnost zpřísnit administrativu související s chovnými zvířaty a především nutnost sladit českou legislativu s tou evropskou.
Podle odpůrců novely zákona ale v Unii žádný takový zákon není a soukromý chov zde kvete. "Kdyby zásah úředníků omezil soukromý chov, přišli bychom o velice cenný zdroj, který posiluje stavy právě ohrožených živočichů. Nebude odkud případně vracet některé druhy zpět do přírody," doplňuje Jiří Trávníček.
Plzeňská zoologická zahrada se soukromými chovateli hojně spolupracuje. "Jsou to například chovatelé drápkatých opiček nebo milovníci suchozemských želv, kterých je v Plzeňském kraji hned několik. Mají skvělé výsledky v odchovu těchto zvířat a často se jim daří mnohem lépe než nám v zoo," říká Jan Konáš, který se v plzeňské zoo stará o plazy.
"Navíc, kdyby byl soukromý chov postaven mimo zákon, pomohlo by to opět nelegálnímu obchodování se zvířaty," dodává.
Podle Trávníčka se ale v současné době s nelegálním obchodem už skoro nesetkávají, protože zájemci o zvířata nemají díky soukromým chovům potřebu vyhledávat překupníky. "Už tři roky je záchranná stanice pro pašované plazy v Plzni prázdná. Zvířata se už skoro nepašují," dodává. "Jedno nařízení úředníků by tak zničilo dlouholeté snažení chovatelů i zaměstnanců zoologických zahrad."
Pro milovníky zvířat by to byla tragédie
"První želvu jsem si koupil před patnácti lety v obyčejném obchodě se zvířaty. Původně jsem vůbec po želvě netoužil, ale když jsem zjistil, jak krásné zvíře to je, úplně jsem jim propadl. Začal jsem se pak o želvy více zajímat a dnes jich mám několik desítek," říká Oldřich Mudra z Kožlan, místopředseda Teraristické společnosti Praha.
"Samozřejmě máme i nějaká mláďata, ale neprodáváme je. Teraristika je pro mě koníček a láska, nedělám to pro peníze. Navíc nás to stojí nemalé prostředky. Musíme v teráriu topit a svítit, krmení není také nic levného. Želvy ale patří ke mně. Nadchnul jsem pro ně i manželku. Nedovedu si představit, že nám náš koníček zakáže nějaký úředník," doplňuje Mudra.
