Stát chce navždy utajit část spisů StB

Rok po odtajnění svazků tajné komunistické policie hledá ministerstvo vnitra způsob, jak část archivů StB přece jen navždy utajit. Jde o některé dokumenty předlistopadové rozvědky týkající se případů, v nichž komunističtí špioni na Západě kradli technologie a vědecké poznatky.

Stát se totiž obává, že po zveřejnění by se mohly ozvat zahraniční firmy a podniky, které měly na ukradené technologie patenty.

"Jako nástupnickému státu Československé socialistické republiky, v jejíchž službách rozvědka patentované preparáty odcizovala, by nám pak hrozily obrovské finanční pokuty při mezinárodních arbitrážích. Proto se hledá cesta, jak tomu předejít," uvedl vysoce postavený úředník ministerstva vnitra.

Oficiálně se Grossův resort k těmto plánům nevyjadřuje. Ředitel nynější rozvědky František Bublan na otázky, které se týkají průmyslové špionáže, pouze připouští: "Tyto případy budeme posuzovat podle toho, jestli jejich zveřejnění může ohrozit vztahy s jinými státy."

To, že komunističtí špioni v zahraničí kradli patenty, zejména v chemickém, kosmetickém a farmaceutickém průmyslu, aby kulhající domácí ekonomika dostala alespoň nějakou vzpruhu, není velkým tajemstvím. Faktem je, že kromě případů z padesátých let se zatím žádný novější veřejně "neprovalil".

To se však může změnit. Od příštího měsíce totiž mají fungovat oficiální internetové seznamy agentů StB (jakási legální verze legendárních Cibulkových seznamů), díky nimž se teoreticky lze těchto případů dopátrat.

Ministerstvo proto plánuje, že by se jména lidí, kteří se na krádežích patentů podíleli, nezveřejnila. Odpůrci tohoto záměru, především badatelé, však říkají, že na to vnitro nemá právo.

Vnitro chce ke svému záměru utajit "zlodějské" operace využít paragraf v zákoně, který umožňuje utajit ty dokumenty, jejichž zveřejnění by mohlo poškodit zájmy České republiky v mezinárodních stycích. "Jenže ten paragraf mluví o utajení dokumentů, a ne jmen agentů. Myslím, že je to celé nesmysl," říká badatel Radek Schovánek.

Ministerstvo počítá při svém plánu s podporou poslanecké komise, která má na odtajnění svazků dohlížet. Komise má řešit sporné případy, kdy vnitro odmítne něco zveřejnit. Jenže její členové se na nápad vnitra s velkým nadšením nedívají.
"Předběžně říkám ne. Nemyslím, že to má oporu v zákoně," říká poslanec Jan Vidím (ODS).

V komunistické rozvědce se průmyslové špionáži věnovala její vědeckotechnická část. Historik Karel Sieber před časem v Lidových novinách s odvoláním na zprávy pro tehdejší politické byro ÚV KSČ napsal, že vědeckotechnická špionáž v padesátých letech přivezla ze zahraničí například postup výroby silikonu, čistého etylenu, technologii nátěrových hmot, výrobu celuloidu či dokumentaci k levnější výrobě vitaminu C. Oběťmi krádeží se staly Spojené státy, tehdejší západní Německo, Francie a Itálie.

Odborníci, kteří měli možnost seznámit se s novějšími dokumenty rozvědky, ovšem přiznávají, že průmyslová špionáž nepolevila ani v sedmdesátých či osmdesátých letech. "Centrem zájmu byla především Francie, kde se to týkalo továren na výrobu léků a kosmetických firem," uvedl jeden z expertů.

Badatel Schovánek dodává, že podle všeho byla většina ukradených preparátů po roce 1989 legalizovaná. Na případných soudních sporech poškozených firem by to však zřejmě nic neměnilo.

Udavači StB už brzy budou na internetu

Od dvacátého března to bude jednoduché. Stačí kliknout na internetovou adresu www.mvcr.cz a každý najde "svého estébáka".

Ministerstvo vnitra na internetu už za měsíc vystaví seznam všech příslušníků a spolupracovníků StB a pro ty, kdo by si v něm chtěli i listovat, připravuje knižní podobu.

"Termín, který nám ukládá zákon, tedy stihneme," potvrdila Marie Masaříková z ministerstva vnitra. Od seznamů publikovaných disidentem Petrem Cibulkou se nová databáze vnitra příliš lišit nebude, dodá však už dosud známým údajům větší věrohodnost. Některá jména v něm navíc přibudou.

"Bude to autorizovaný seznam," řekl již dříve ministr vnitra Stanislav Gross.
Na internetu si tak každý bude moci přečíst nejen jména agentů a kmenových zaměstnanců StB, ale i další údaje o jejich práci.

Například: dotyčný XY pracoval pro kontrarozvědku jako agent, a to od roku 1980 do roku 1988, měl krycí jméno Pytel, jeho práce je popsána ve svazku číslo 123456.

Vnitro je připraveno i na soudní žaloby
Zveřejnění Cibulkových seznamů v roce 1992 s sebou přineslo vlnu žalob na ministerstvo vnitra.

Řada lidí označených za agenty StB se s vnitrem soudila a tvrdila, že je komunistická policie do svých dokumentů zanesla protiprávně. Vesměs prohlašovali, že sice možná s nějakými estébáky někdy mluvili, ale netušili, odkud jsou, a rozhodně tedy nespolupracovali s StB vědomě. Ve většině případů jim dal soud za pravdu.

Ministerstvo vnitra nyní tvrdí, že je na případné další kolo soudních sporů připraveno. "Pokud ty žaloby přijdou a soudy určí nějaké odškodnění těmto lidem, pak samozřejmě budeme rozsudek respektovat," konstatovala Masaříková.
Internetový seznam má kromě jiného odlehčit ministerstvu vnitra, které je od loňského března, kdy začal platit nový zákon, zavaleno žádostmi o zpřístupnění svazků StB.

Úředníci si od seznamů slibují, že když lidé někoho nenajdou na internetu, bude jim jasné, že takový člověk s StB neměl nic společného, a už se na vnitro dál obracet nebudou.

Sporné případy bude řešit poslanecká komise 
Potíž je v tom, že vnitro dosud vydávalo o agentech protichůdné údaje a existenci některých svazků zamlčovalo. Úředníci tvrdili, že šlo o administrativní chyby, které do vydání internetového seznamu odstraní.

Pokud budou mít lidé i nadále o údajích z vnitra pochybnost, mohou se obrátit na poslaneckou komisi, která má na zpřístupňování svazků dohlížet. Poslanci pak mohou sami v archivech zjišťovat, jestli vnitro něco nezákonně neutajuje.

Stát má právo nezveřejnit jména jen těch agentů, jejichž život by tím byl ohrožen nebo jsou to cizinci. A nebo pokud by se tak narušily bezpečnostní zájmy státu, což je často v případech, kdy služeb agentů StB stát využívá i nadále.