Listopad 1997. Ve všech oblastních kancelářích ODS vylézá papír z faxu: "Takhle to nemůžeme přece nechat, musíme něco udělat! Nějakou velkou demonstraci, třeba na Václavském náměstí!" Podepsán jakýsi Boris Šťastný. Ani není členem ODS, je to podnikatel se sportovními potřebami. Jeho výzva zabrala, na náměstí v centru Prahy se sešel dav na obranu premiéra a šéfa ODS Václava Klause po takzvaném sarajevském atentátu, kdy se od něj distancovali nejbližší spolupracovníci a jeho vláda nakonec padla.
Jaro 2002. Před sněmovními volbami v mnoha domácnostech zvoní telefon, z automatické nahrávky se ozve známý hlas Václava Klause. Po vzoru amerických kampaní žádá o hlas.
Slevu u telekomunikační firmy, která službu zajišťuje, domlouvá pro ODS Boris Šťastný. Leteckou dopravu pěti speciálních a výkonných serverů ze Spojených států do Česka, které automatické obtelefonování zvládnou, zařizuje opět Boris Šťastný.
Tolik snad jako vysvětlení na úvod, proč o sobě osmatřicetiletý poslanec říká: "Za Klause dám i život."
. Boris ŠťastnýNarodil se v roce 1970 v Praze, je ženatý a má dva syny: Borise a Zorana. |
Veřejnost ho zná jako muže, jenž chce zakázat kouření v restauracích a jenž chce povolit eutanazii – smrt z rukou lékaře pro nevyléčitelně nemocné. Popsané přátelství s prezidentem mu však život v dnešní poklausovské ODS spíše komplikuje. Už po prohraných volbách v roce 2002, když se hledali viníci, jako první ukázali na nešťastného Šťastného: To on dělal ty hloupé telefonáty, ty nám to prohrály!
"Přitom já to vůbec nevymyslel, jen zařizoval po technické stránce," říká politik.
Zanícený klausovec
Jenže spojení s Klausem je v topolánkovské éře opravdovou komplikací. Natož když jde o tak zaníceného stoupence. Důkazem je, že straníci tenkrát po volební porážce Šťastného ani nadvakrát nezvolili do smírčí komise ODS – což není nic jiného než odkladiště pro ty, na něž jiné funkce nezbyly. Dokonalé ponížení. Šťastný se tak stahuje do komunální politiky, stává se zastupitelem v Praze 10. A když je pak o půl roku později, v únoru 2003, překvapivě Václav Klaus zvolen prezidentem, udělá si z Borise Šťastného poradce pro zdravotnictví.
V roce 2006 Šťastný kandiduje na poslance a objeví se na devátém, tedy volitelném místě pražské kandidátky. To se nelíbí současnému Topolánkovu vedení – vidí v něm rivala. Klausova zvěda, jehož si mezi sebe nesmí pustit.
Marek Dalík, Topolánkova pravá ruka, se dokonce vypraví za šéfem ODS v Praze 10 Tomášem Hrdličkou. Neúspěšně ho přemlouvá, aby toho klausovce stáhli z kandidátky. „To jsme odmítli. Boris je zapálený, politikou žije jako málokdo, do Sněmovny hodně chtěl,“ vypráví Hrdlička.
Dnes je Šťastný ve Sněmovně už dva roky. Když ho kolegové vidí po jednání klubu s mobilem na uchu, občas se do něj strefují, včetně premiéra Topolánka: Tak co, Borisi, hlásíš situaci na Hrad?
Poslanec se s prezidentem vidí několikrát týdně – chodí večer společně na sport, potom s několika málo dalšími ještě diskutují.
. Přátelství s KlausemS Václavem Klausem se zná už od počátku 90. let z tenisových turnajů – tehdy byl Boris Šťastný v roli mladého majitele firmy dovážející rakety. Přátelství ze sportu se utužilo po tzv. sarajevském atentátu na konci roku 1997 (na snímku), kdy Šťastný vstoupil do ODS a dal se na politickou kariéru. Klause dokázal přesvědčit o věcech, k nimž měl původně odpor. Třeba o vytvoření osobních internetových stránek nebo hraní golf. |
To poznáte, když mluví – jako byste slyšeli pana profesora. Slyšíte od něj, že ODS se "nachází na rozcestí". Že by se strana měla "vrátit ke svým kořenům". Nebo že "bychom neměli zapomínat na čtyři poděbradské artikuly jako kořenový základ ODS". Trvá na zachování zdravotnických poplatků, protože ti, co jsou pro jakékoliv výjimky, jsou prostě jen "ideově nekonzistentní". V roce 1992 na tenise seznámil mladého jedenadvacetiletého studenta medicíny s premiérem Klausem společný známý – Ranko Pecič, původem Srb. I Šťastný má kořeny v bývalé Jugoslávii, narodil se tam jeho otec. "Jako dítě jsem tam jezdil hodně na prázdniny, dodnes umím slušně srbochorvatsky," říká.
Pochází z lékařské rodiny, kde studovat medicínu byla skoro povinnost. Jeho otec, která se rovněž jmenuje Boris Šťastný, je uznávaný plicní lékař. Mimochodem, pečoval také o bývalého prezidenta Václava Havla, když ho trápil zánět průdušek.
Bojovný antikuřák
Tady může hledat důvody, proč dnes jeho syn v parlamentu tak zapáleně bojuje proti kouření. "Ovlivnil mě otec. Já jsem svou první práci o kouření napsal na základní škole. Měla sto stránek a vyhrál jsem s ní olympiádu," říká na schůzce v restauraci. Samozřejmě vybral stůl v nekuřácké části.
"O čem my tady diskutujeme teď, to mají třeba Spojené státy za sebou. To jsou jejich dvacet let staré argumenty, nic nového. Společnost Philip Morris tohle dobře ví, proto také překvapivě není zdaleka nejaktivnějším lobbistou proti mému návrhu." Když s tímhle tématem přišel, hodně si vyslechl od spojenců na Hradě – od prezidenta Václava Klause, mluvčího Petra Hájka nebo tajemníka Ladislava Jakla. O omezování lidské svobody a soukromého podnikání, či dokonce o neexistenci důkazů o škodlivosti kouření.
"Mně ty vzrušené debaty s nimi nakonec pomohly, musel jsem si připravit argumenty," míní Šťastný. "Takhle by to přece být mělo. Neznamená to, že když máme odlišné názory, že nemůžeme přátelsky diskutovat," vypráví Petr Hájek.
. O co mu jdePřichází s ostrou verzí úplného zákazu kouření v restauracích. Toto téma převzal po otci, který je plicním lékařem. Například byl v týmu, který ošetřoval bývalého prezidenta Václava Havla. Chystá i druhé „lékařské“ téma – chce legalizovat eutanazii, tedy smrt na přání z rukou lékaře pro nevyléčitelně nemocné a bolestmi trpící pacienty. |
A kolegové-kuřáci si z něj utahují. "To je elektronická cigareta, takzvaná borisovka,“ potahoval v parlamentních kuloárech, kde je zákaz kouření, senátor za ODS Jaroslav Kubera. "Ať už dá Boris pokoj. Ať si schválí, co si schválí, my si budeme kouřit dál."
Při prezidentské volbě se na Pražském hradě musel prodíral mlhou tabákového dýmu v přední části historického Rothmayerova sálu, který sloužil jako kuloáry. "Žádejte stavebně oddělené prostory!" volal na spolustraníky.
Je to zvláštní – ač jsou s prezidentem takoví přátelé, neshodnou se i v dalších tématech: na rozdíl od konzervativního Klause Šťastný podporoval liberální schválení registrovaného partnerství a teď přišel s nápadem legalizovat eutanazii.
"Jednou takhle diskutujeme na lyžařské lanovce a prezident mě s vážnou tváří vyzval, abych raději vyskočil za jízdy," popisuje Šťastný své diskuse.
Přitom Klaus ho zatáhl do politiky. "On spoustu věcí kritizoval. Jednou jsme seděli a můj muž říká: To taky musí tihle mladí, kteří jen dělají své zaměstnání, aktivně vstoupit do politiky. A že se občas neshodnou? Snad si nemyslíte, že politická strana je nějaké bratrstvo," vzpomíná Livia Klausová. To bylo v roce 1998, těsně po Sarajevu.
Úspěšný podnikatel
Původně přitom měl být lékařem, jak si otec s matkou moc přáli. Rok před pádem komunistického režimu nastupuje Boris Šťastný na vysokou školu, obor všeobecného lékařství. Jenže už ve druháku je jasné, že lékaře dělat nebude.
Otevírají se hranice, nevídané možnosti. S kamarádem Vladimírem Staňkem rádi hrají tenis, a tak vyrážejí Škodou 120 na nákupy do Rakouska. Od otce si půjčuje dvacet tisíc a v Linci kupuje plný kufr tenisových raket. "Tady byl obrovský hlad, ohromná poptávka, byznys prudce rostl," vzpomíná.
Školu dokončil, ale s titulem MUDr. léčit nezačal. Pak už jeho příběh připomíná pohádku o úspěšném podnikateli, který se vypracoval od píky. Dnes je jejich firma Aspen Sport výhradním dovozcem sportovní značky Head vyrábějící lyže a tenisové rakety do Česka a na Slovensko. Navíc získali licenci, že pro Head budou dělat sportovní obuv – kvůli tomu mají továrnu v Číně.
"Jak jsem se stal poslancem, vzdal jsem se všech manažerských postů ve firmě, nechal jsem si jen vlastnický podíl. Dnes tam mám jednu kancelář a chodím si tam prohlížet jen tabulky," říká Šťastný.
Jako spolumajitel firmy počátkemdevadesátých let objížděl turnaje, kde vznikla další mocná přátelství. "Když trávíte celý den na tenisovém turnaji a hraje tam i premiér, ministři financí či hospodářství, jak tomu tehdy bylo, máte možnost s nimi o politice diskutovat."
Jaké má jeho společnost tržby a zisky, prozradit nechce. A proč se podnikatel ze zabezpečeného pohodlného života kapitalisty vrhl do vratkého světa politiky? Tušíme, že to nebude kvůli penězům.
"Šel jsem do toho ve chvíli, když už jsme nemohli dosáhnout o moc víc. Práce ve firmě byla stereotypem, každodenní prací. Chtělo to změnu," vypráví.
Do politiky vlétl hodně ambiciózně: nejenže na sebe upozorňuje kontroverzními tématy, ale z byznysu umí i marketing. Takže když se něco stane v politice, automaticky třeba rozešle novinářům esemeskou svůj názor k věci. Málokterý řadový poslanec projevuje takovou aktivitu a snahu být vidět.
Když ministr zdravotnictví Tomáš Julínek ani nikdo další nechce jít obhajovat nepopulární poplatky do televizní debaty proti ostrému Davidu Rathovi z ČSSD, s chutí tam jde Boris Šťastný.
. Kde se už nekouříZákaz kouření v restauracích se šíří světem. Přísné zákony už přijali například v Irsku, Skotsku, ve Velké Británii, v Belgii, Švédsku, Norsku, Itálii, Litvě, Austrálii, v mnoha státech a městech USA. Odhady uvádějí, že v Česku dnes zemře na následky kouření 25 tisíc lidí ročně. |
Rozčarovaný politik
Anebo jiný příklad osobní prezentace: na svých webových stránkách nabízí voličům své mobilní číslo a několik variant vlastních fotografií. V košili i ve svetru, v tmavémi světlém obleku, s kravatou i bez, vsedě i vestoje...
Jeho vstup z podnikatelského světa do světa vysoké politiky byl ovšem tak trochu kulturní šok. "To, co v podnikání, ale třeba i v komunální politice vyřešíte ze dne na den, ve Sněmovně vyřešíte s obrovskými komplikacemi bůhvíkdy. Nebo taky nikdy," lamentuje.
Ve Sněmovně zjistil, že jde víc o umělecký dojem než o technicky bezchybné provedení. "My tam sice mluvíme u toho pultíku, ale co říkáme, to nikdo neslyší. O většině věcí je předem rozhodnuto. Rozhodnutí nevznikají v té debatě na plénu. Projevy mají mnoho důvodů, ale určitě ne přesvědčit kolegy. Čili působení tam vypadá jako ztráta času, ale uvědomuji si, že to k demokracii patří, že to má svůj smysl."
Svou budoucnost přesto vidí dál v politice, o velkých ambicích jsme se již zmínili – stojí o roli experta ODS na zdravotnictví. Kromě toho marně usiloval o post šéfa sněmovního zdravotního výboru.
Avšak brzdou zůstává jeho stigma klausovce. Neboli skupiny kolem prvního místopředsedy ODS a pražského primátora Pavla Béma, která doslova trpí tím, že s nimi ve vládě sedí zelení.
Jeho další kariéra je tedy závislá na tom, jaký proud mezi občanskými demokraty zvítězí. Pokud ten Bémův, může Boris Šťastný jistě pomýšlet na křeslo ministra zdravotnictví.
Ne však, dokud bude u moci na Jánském vršku Topolánkovo "tvrdé jádro, měkký obal" – tedy více rozkročená strana, které po vyslovení slova ekologie nenaskakují ostny.
