Název obrazárny tam byl obrácen naruby: Langhans Galerie. Asi tisková chyba, pomyslil jsem si. Ale když jsem četl dál, zjistil jsem, že se v textu tatáž chyba ještě dvakrát opakuje. To mě překvapilo: zřejmě nejde o selhání korektora. I vypravil jsem se do Vodičkovy ulice, abych se podíval, jak se ta galerie oficiálně nazývá. A vskutku, Lidové noviny citovaly přesně, nápis nad vchodem hlásá: Langhans Galerie Praha! Je to vůbec možné?
Záhada to ovšem žádná není, neboť hned vedle si to můžeme přečíst v angličtině: Langhans Gallery Prague. A přece tu jistá záhada je: proč se tak křiklavě porušují syntaktická pravidla češtiny? Říkáme přece hotel Šroubek, a nikoli *Šroubek hotel; stadion Sparta, a nikoli *Sparta stadion; Galerie Rudolfinum, a nikoli *Rudolfinum galerie; Cirkus Humberto, a nikoli *Humberto cirkus; Televize Nova, a nikoli *Nova televize; Divadlo Rokoko, a nikoli *Rokoko divadlo, atd. atd. (Pozn. red.: hvězdičkou označuje autor chybná slovní spojení po způsobu filologických prací.)
Ještě větší záhadou však je, proč se novináři s touto zjevnou chybou tak ochotně smiřují a ve svých textech ji dále šíří. Každý majitel galerie, restaurace či jakéhokoli jiného soukromého podniku má zajisté právo pojmenovat svou firmu v kterémkoli jazyce, třeba v čínštině. Rozhodne-li se však pro název český, pak je vázán gramatickými pravidly češtiny - to už není jeho soukromá věc. Pakliže majitel či provozovatel Galerie Langhans neumí pořádně česky, může si zjednat soukromého učitele a potřebné znalosti si doplnit (chce-li působit v českém prostředí). Nevidím však žádný důvod, proč by se měl český novinář před jeho ignorancí uctivě sklánět a považovat chybu v názvu za nedotknutelnou. Naopak - kdyby se recenzenti a publicisté spojili v bojkotu této gramatické nehoráznosti, mohli by účinně přispět k tomu, že ve Vodičkově ulici zmizí jedna jazyková ostuda.
. Petr Fidelius a Kam kráčí čeština?Pražský editor a kritik, vystudovaný filolog PETR FIDELIUS se již od dob, kdy byl nucen topit v kotelně a intelektuální činnost provozoval ve volném čase, věnuje analýze jazyka. Výsledkem toho byla mimo jiné kniha Řeč komunistické moci. Publikujeme cyklus, v němž Fidelius rozebírá některé aktuální jevy v českém jazyce. Dodejme, že autor je převážně čtenářem Lidových novin, a z nich tedy čerpá většinu dokladů, avšak jeho kritika se samozřejmě zdaleka netýká pouze tohoto listu.
|
