Narodil se přesně před sto lety v pražských Nuslích. Dětství prožil v Táboře a za svůj život se stěhoval ještě desetkrát.
Kromě toho, že je nejstarším obyvatelem brněnské čtvrti Vinohrady, je také nejstarším českým veterinářem. Je také posledním člověkem, který osobně poznal zakladatele brněnské univerzity Edvarda Babáka.
Stoletý stařík ale nejraději vzpomíná na svoje mládí. "Ve dvaadvacátém roce jsem přijel do Brna na vysokou školu s kufrem a peřinami v ruce.
V té době k sobě byli lidé velmi dobří, pozdější generace byly jiné. Lidé si dovedli pomoct a přáli druhému, naši profesoři nám třeba pomáhali shánět ubytování," vrací se o osmdesát let zpět.
Kábrt je chodící kronikou dvacátého století. Když mu bylo šest let, vzal jej tatínek na koncert, který dirigoval František Kmoch. Za první republiky chodil do Sokola a přivydělával si hraním na klavír v kavárnách. Pamatuje začátky brněnské univerzity.
Konec druhé světové války strávil se zbraní v ruce na pražských barikádách. Kvůli tomu, že nikdy nevstoupil do žádné strany, byl jmenovaný profesorem až dvanáct let po habilitaci.
Tomu, že by byl jeho život nějak výjimečný, se ale brání. "Každý z nás má svůj příběh, každého život by vydal na román," říká.
Kábrt patří mezi respektované odborníky v oboru výživy zvířat. "Musel jsem změnit myšlení lidí. Ukázalo se, že otázka výživy u zvířat i u lidí je hlavní, není to jen nějaký technický postup," zaujatě vysvětluje.
A co doporučuje ostatním, aby se také dožili sta let?
"Žádný univerzální recept neexistuje, každý si jej dělá sám. Moc jsem nekouřil, pil jsem mírně, všeho jsem zkusil, malé hříšky jsem měl taky, dělal jsem i chyby. Bible přece říká: všeho zkuste. Co dobrého je, toho se držte," uzavírá s úsměvem čilý stařík.
 Nejstarší obyvatel brněnské čtvrti Vinohrady a nejstarší český veterinář Jaroslav Kábrt zavzpomínal u příležitosti stých narozenin na dvacáté století. (3. ledna 2003) |
