Proto je třeba americkou asistenci při ochraně vzdušného prostoru České republiky vnímat jako prostředek, jehož cílem není jen zajištění bezpečného průběhu summitu a bezpečnosti jeho účastníků, ale rovněž všech obyvatel Prahy.
Americká zdrženlivost vůči spolupráci s Českou republikou v případě, že by jejím pilotům nebyla garantována bezúhonnost za jejich případný zásah je zcela logická, zvláště když budou jednat pouze na rozkaz českého ministra obrany.
Nepřekvapuje rovněž ani pozice, kterou zastává KSČM. KSČM jako antisystémová strana nikdy neměla a nemá zájem o rozvoj demokracie a demokratických institucí. Její postoj je nicméně v jistém smyslu paradoxní.
I když je komunistická rétorika tradičně plná slov lid nebo člověk, KSČM de facto upřednostňuje zachování mnohem větší zranitelnosti obyvatelstva hlavního města, než je nezbytně nutné.
I když argumentuje svým nesouhlasem s použitím cizích sil na českém území, je užitečné si v souvislosti s tímto postojem uvědomit, že v roce 1968 to byli právě čeští komunisté, kdo povolal vojska pěti armád Varšavské smlouvy, aby si i nadále udrželi neomezenou moc.
Navíc až do roku 1989 se právě komunistický režim opíral především o dlouhodobou přítomnost sovětských vojsk v Československu. Jelikož ale komunisté vždy byli stoupenci totalitních praktik a režimů na jejich odporu proti spolupráci USA a České republiky v průběhu summitu skutečně není nic překvapivého.
7. listopadu 2002 10:29
