Divák musel být zklamán.Tak tohle že bylo jedno z bilančních účtování dvou mužů, kteří na čtyři roky svázali zemi atypickou opoziční smlouvou? Jeden z nich přece politickou kariéru údajně definitivně uzavírá a druhý chce znovu dobýt premiérskou kótu.
Podobná příležitost a důvod k ukázkovému představení pro voliče se nekonají každý den. Utkání však postrádalo energii, kterou jinak oba oplývají. Postrádalo i vzrušení ze souboje myšlenek, jimiž se dvě nejsilnější strany ODS a ČSSD vzájemně vymezují.
Jaképak také vzrušení, když těch inspirativních myšlenek zaznělo poskrovnu. Před sedmi lety Václav Klaus charakterizoval vztah k Miloši Zemanovi těmito sebevědomými slovy: "Náš spor je dominantním politickým problémem, dominantním sporem o charakter a tvář této země."
Z dominantního sporu o charakter země včera zbyla jen nahodilá přestřelka několika statistických čísel, která neřekla víc, než že si vlády vykládají čísla obvykle jinak než opozice. Z ostatních diskutovaných (a vážných) témat - nákup stíhaček, svoboda projevu, zabezpečení civilní ochrany obyvatel, práce policie - zůstal v paměti jen matný dojem, že o něčem takovém oba top politici mluvili.
Leckterý divák, volič, tak odcházel od včerejší televizní obrazovky s obdobně rozporuplnými pocity, jaké ho provázely čtyři zvláštní "oposmluvní" roky: že Zeman a Klaus, ČSSD a ODS, tak nějak hrají proti sobě, ale v čem a jak přesně, těžko říci.
