Dcera, které bylo 41 let, byla jedním z osmi dětí odsouzené Francouzky. Nemocná žena byla upoutaná na lůžko, byla slepá, němá a neschopná kontrolovat vyměšování. Často trpěla záchvaty epilepsie.
Matka u soudu řekla, že ji nechtěla dát do ústavu, protože dcera na ni byla příliš zvyklá. Nakonec prý ale nevydržela nervové vypětí a dceru uškrtila provazem.
Případ vzbudil ve Francii velkou pozornost, záběry ze soudní budovy přenášely všechny televizní stanice. Stará žena, která už sama obtížně chodí a je skoro hluchá, na nich vypadala zcela zdrceně a její stav zjevně vzbuzoval soucit a rozpaky i soudu.
Žalobce požadoval pět let vězení podmínečně s odůvodněním, že usmrcení člověka nelze ospravedlnit. Advokát naopak navrhoval, aby soud ženu obvinění zprostil. Teoreticky jí hrozilo až doživotní vězení.
Francouzské zákony eutanazii nepovolují, je pouze možné nechat zemřít člověka, jehož stav je beznadějný a který si výslovně smrt přeje. To však nebyl tento případ.
Zákon povolující "pasivní eutanazii" přijali francouzští poslanci pod dojmem případu mladého muže, který po havárii ochrnul, oslepl, oněměl, trpěl velkými bolestmi a neměl žádnou naději na zlepšení. Jeho život ukončila matka společně s ošetřujícím lékařem.
Pro přijetí zákona byla velká většina Francouzů. Eutanazie je v Evropě povolena jen v Nizozemsku, Belgii a Švýcarsku. Český trestní zákoník zatím nerozlišuje mezi eutanazií a vraždou.
