A také, jak ho valem ubývá. Historické kandelábry, viadukty, průmyslové fabriky i s původními technologiemi či vodárny byly až do minulého století symboly pokroku industriální éry. Kdo by tehdy myslel na jejich záchranu?
Praha je v nevýhodě
Největší obtíže jsou v hlavním městě, které musí čelit nejsilnějšímu tlaku investorů. Ti často chtějí stavět právě v někdejších průmyslových zónách. "Ten tlak je v hlavním městě obrovský. Praha má tak ve srovnání s jinými českými městy velkou nevýhodu," poznamenala Eva Dvořáková ze Státního ústavu památkové péče.
V metropoli existuje přibližně dvě stě památných míst techniky a industriální architektury. Je to jen zlomek. Z velkého počtu mlýnů, jež odedávna lemovaly pražské potoky, jich stojí již jen několik. A pokud stojí, jako třeba Sovovy mlýny na Kampě, kde bude výtvarné muzeum Nadace Mládkových, z původní technologie se nedochovalo nic.
| Příklady pražského industriálu: * Kandelábry plynového osvětlení v Loretánské ulici, na Hradčanském a Dražického náměstí * Primátorský a prezidentský výtah v Obecním domě * Bývalá manufaktura a prádelna na Alšově nábřeží (zůstal jen vnější obvodový plášť) * Pivovar U medvídků a U Halánků * Tiskárna v Opletalově ulici * Rozhledna na Petříně (v 80. letech sem měl být umístěn televizní vysílač, což by znamenalo znepřístupnění) * Hradní vodovod * Budovy ledáren v Modřanech * Areál Waltrovky v Jinonicích * Pacoldova vápenka ve Velké Chuchli (zpustlá a nevyužitá, soukromý majitel hledá sponzora) |
Razantními zásahy nyní procházejí průmyslové zóny Smíchova, Karlína a Holešovic. Průmyslové fabriky ustupují moderním supermarketům a kancelářským budovám. Z fabrik zůstávají často jen průčelí nebo obvodové zdi. "Mizí tak nejen autentické technologie, ale i romantika industriální éry 19. století," prohlásila architektka Eva Dvořáková ze Státního ústavu památkové péče.
Za špatný příklad označila dokonce i Corso Karlín, kdysi fabriku, nyní administrativní budovu. Z původní továrny zůstala jen čelní fasáda a obvodové zdi. Tovární haly zmizely. Přitom autor, katalánský architekt Ricardo Bofill, se vyjádřil, že nejraději by žil v opuštěné karlínské fabrice. Bofill o nutnosti transformace pražské průmyslové periferie včetně Karlína nepochybuje: "Karlínu se stalo to, co řadě evropských měst, když jejich průmyslová éra dosáhla vrcholu a přestala být konkurenceschopná. Taková města čeká zánik. Nebo se přerodí v něco jiného, a tak dokáží svou životaschopnost," přemítá Bofill.
Odstrašující příklad
Za jeden z nejhorších příkladů považují památkáři vznikajících komplex Nový Smíchov, který bude využit jako hypermarket společnosti Carrefour. Z proslulé Ringhofferovky zůstalo jen průčelí těsně předtím, než se podařilo ji zapsat jako kulturní památku, což by demolici znemožnilo nebo přinejmenším zkomplikovalo.
"Chabým vítězstvím je, že se podařilo zachránit přední stěnu továrny a Ringhofferův klasicistní zámeček a vilu, jejíž autorství je připisováno architektu Osvaldu Polívkovi," posteskla si památkářka s tím, že ochránci památek to neuhlídali, protože tlak investora byl obrovský.
Existuje proti tomu obrana? I metropole má pozitivní příklad: bývalou čistírnu odpadních vod v Bubenči, v jejíchž prostorách se konalo bienále. O víkendech je tam přístupné Ekotechnické muzeum spojené s prohlídkou původních technologií pražské kanalizace.
Vstupné dokáže hradit jen osm procent nákladů, největší zisk má muzeum z natáčení filmů (Záhada stínadel, Zdivočelá země) a z pronájmu vstupní haly pro večírky firem. "Dala to tady dohromady skupina nadšenců z řad obyvatel Prahy. Podařilo se jim to ale díky tomu, že tady nikdy žádný investor nechtěl stavět," řekl ředitel muzea Jan Palas. Propojení muzejního a komerčního využití označil za ideální.
