Pravice udělala výměnu riskantně na poslední chvíli, pouhé dva měsíce před volbami. A je otázka, zda širší veřejnost stačí v tak krátké době "vstřebat" nového lídra Petra Nečase.
Ta užší už ho musí registrovat jako neformálního šéfa od loňského září, kdy Topolánek rezignoval na poslance a Nečas se stal ve Sněmovně hlavním mluvčím ODS.
Socialisté načasování operace "odstranění nepopulárního šéfa" vždy udělali vychytrale zhruba rok před volbami.
Změny lídrů last minute2001: ČSSD |
Stejný trik levice zopakovala i před červnovými volbami v roce 2006. Tři čtvrtě roku před nimi byla ČSSD s pouhými dvanácti procenty preferencí skoro na dně. Kvůli skandálu s rodinnými financemi předsedy Stanislava Grosse.
Lídrem z nouze se stal nepříliš známý Jiří Paroubek. A tento buldozer dokázal rychle vytáhnout socialisty až k volebnímu výsledku 32 procent hlasů.
Různí volební manažeři, politologové, sociologové či komentátoři teď budou až do voleb žít otázkou: Dokáže Petr Nečas během dvou měsíců stáhnout zhruba desetiprocentní náskok ČSSD?
Pro odpověď budou důležité další kroky. Jestli zůstane jen u symbolické výměny lídra, nebo bude proces očisty pokračovat. Zda se Nečas zbaví "regionálních kmotrů", kteří stranu ovládli kvůli získávání unijních dotací a obecních zakázek na radnicích. Zda ve straně dál ponechá vliv lidem, kteří se místo o program a vize perou hlavně o státní zakázky a chlubí se přátelstvím s byznysmeny.
