"Celý život jsem pracovala, za byt jsem složila zálohu dvě stě tisíc korun, léta řádně platím téměř dva tisíce korun nájmu a teď budu na ulici! Jak se tohle může stát? Nejednají se mnou jako s člověkem," lamentuje žena, o jejímž vystěhování po letech tahanic rozhodl Nejvyšší soud České republiky.
"Paní Pourovou chceme vystěhovat. Používá byt v rozporu se zákonem. Znepříjemňuje bydlení ostatním nájemníkům. Učinili jsme desítky pokusů jí pomoci," říká ředitel Stavebního bytového družstva Hradec Králové Josef Mlateček.
Vadí mu, že důchodkyně chová v bytě množství koček a na balkoně skladuje potraviny. "Byt je plný harampádí, zápach je nesnesitelný. Je nám jí líto, protože je to stará paní a řádně platí. Bohužel se musíme chovat tak, abychom vyhověli i ostatním nájemcům," dodává Mlateček.
Irenka Pourová je ale přesvědčena, že na její panelákový byt má někdo zálusk. "Sousedi se mě snaží už léta vyštípat z mého bytu, kladou mi nástrahy," stěžuje si.
Sousedky však kroutí hlavou: "Bydlí tu mladé rodiny, některé děti už mají alergie na kočky. Ten byt je nepoužitelný, je zanesený odpadky."
To, že hygienické podmínky v bytě jsou katastrofální, stará paní nepopírá: "Vodu mi družstvo odpojilo, záchod mi nesplachuje, elektrika nejde, jsem bez světla. Snaží se mě odtamtud všemožně vystrnadit!"
Ředitel bytového družstva však tvrdí, že uživatelka bytu si za všechno může sama: "Nic jsme jí neodpojili. Vnitřní instalaci má v takovém stavu, že jí nefunguje. Když jí přestala svítit žárovka, svítila svíčkou, kterou měla na papírových krabicích, přes které skákaly kočky. Sousedé se báli, že vyhoří."
Důchodkyně nemá kam jít
Kde dvaaosmdesátiletá žena od úterý bude, nikdo netuší. "Máme pro ni sjednanou ubytovnu v hradeckých městských lázních, tu si ale nebude moci ze svého důchodu platit. Kde skončí, nevím," přiznává Mlateček.
Azylové zařízení pro opuštěné ženy bez domova v Královéhradeckém kraji není. V Hradci Králové je sice azylový dům, stará se ale o matky s dětmi.
Právě pro děti, které se společně se svými matkami staly oběťmi násilí, však není vhodné bydlet pod jednou střechou se ženami s psychickými problémy, bezdětnými bezdomovkyněmi či alkoholičkami.
Podle ředitelky Oblastní charity v Hradci Králové Anety Maclové je postup bytového družstva sice legální, ale hrubě nemorální.
"Vystěhovat někoho je to nejjednodušší. Lepší řešení by bylo, kdyby paní pomáhala s úklidem sociální služba. Lidí, kteří takto končí na ulici, je čím dál víc. A přitom na to společnost doplatí daleko víc, protože tito lidé strádají, po čase je odvezou do nemocnice a jejich léčba je velice nákladná," míní Maclová.
Nad nešťastným případem zlomila hůl i obec Skřivany. "Paní Pourovou mohu litovat, ale víc pro ni udělat nemohu. Ona není po psychické stránce v pořádku. Po okrese sbírá odpadky a nosí je do svého bytu. Mnohokrát jsme jí vysvětlovali, že si zahrává s tím, že přijde o byt, a ono k tomu došlo. Přitom tu mohla v klidu dožít. Sousedi ale mají právo na bydlení v hygienických podmínkách. Bohužel, není jí pomoci," říká starosta Skřivan Vladimír Futera.
