Prezident republiky odmítl jmenovat soudce mladší 30 let. Důvodem pro jejich odmítnutí je výslovně jejich věk. Tento krok odporuje zejména Ústavnímu zákonu číslo 1/1993 Sb. (Ústava), Listině základních práv a svobod (LZPS) vyhlášené pod číslem 2/93 Sb., zákonu o soudech a soudcích č. 6/2002, a dále Evropské úmluvě o základních právech a svobodách a dalším předpisům i platné judikatuře Evropského soudního dvora v Lucemburku a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Ústava České republiky jako norma nejvyšší právní síly v čl. 2 odst. 3 říká, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.
Prezident republiky je součástí státní moci, a proto je vázán právním řádem. Podmínky pro jmenování soudců jsou stanoveny zákonem číslo 6/2002 Sb. Tento zákon stanovuje mimo jiné obecnou podmínku pro jmenování dosažení 30 let věku (§ 60 zákona). Pro čekatele přijaté za předchozího znění zákona platí podmínka 25 let věku, čl. X. písm. b) zákona 192/2003 Sb.
Navržení kandidáti byli odmítnuti s odkazem na nedostatek věku, ačkoli podle zákona je jejich věk dostatečný, tedy zákonné podmínky splnili. Prezident proto uplatňuje státní moc jinak než v mezích stanovených zákonem. Jde o porušení ústavního pravidla, proto došlo k překročení pravomoci prezidenta a tedy k porušení Ústavy ČR!
Listina základních práv a svobod (LZPS) v čl. 1 stanovuje, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Zákaz diskriminace je obsažen v ustanovení čl. 3 odst. 1 LZPS, zde je uvedeno, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
Článek 26 odst. 1 uvádí, že každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.
Z těchto ustanovení plyne, že každý, kdo splní zákonem stanovené podmínky, má právo – ústavně zaručené – na rovnou příležitost ucházet se o určité povolání. Všichni, kdo splňují podmínky musí mít stejnou – rovnou - šanci v přístupu k zaměstnání, povolání nebo veřejné funkci, tím je zakázána diskriminace. Pokud je jim taková rovná příležitost odepřena, jsou dotčena jejich základní práva a svobody zaručená LZPS a to zejména právo na rovnost.
Zákon výslovně a jednoznačně říká jaký věk musí být dosažen. Přesto je toto kogentní pravidlo uplatněno na určité osoby odchylně. Jde proto o diskriminaci, neboť předem známá pravidla platná pro zákonem definované osoby stejnou měrou byla na část osob uplatněna jinak, aniž k tomu byl zákonný důvod.
Základní práva a svobody jsou pod ochranou Ústavního soudu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Právo na rovnost a právo svobodného přístupu k povolání jsou práva zaručená LZPS. Jednání prezidenta není rozhodnutím, jde tedy pojmově o jiný zásah státu. Jednání prezidenta do těchto práv zasahuje, a tím je založena příslušnost Ústavního soudu. Postižené osoby proto mohou podat ústavní stížnost!
Vedle toho je třeba zmínit, že existují i závazky vyplývající České republice z mezinárodních smluv a evropských unijních předpisů, které diskriminaci také zakazují. K dispozici je nyní i judikát Evropského soudního dvora v Lucemburku, který se již diskriminací v přístupu k veřejné funkci meritorně zabýval.
Je-li v České republice diskriminace možná a veřejně proklamovaná dokonce na úrovni ústavních orgánů, pak asi nemá cenu tvrdit, že tento útvar je demokratickým právním státem patřícím do Evropské unie. Hlava státu takovým postupem vyvolává naléhavě otázku, proč by obyčejní lidé měli respektovat právem uložené povinnosti a zaručené svobody, když základní, demokracii imanentní pravidlo - rovné šance - neuznává ani osobnost formátu prezidenta republiky.
Názor čtenáře byl redakčně upraven.
