Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Stane se Sýrie příští kostkou nynějšího arabského domina?

  9:33aktualizováno  9:33
V době, kdy jsou tuniský a egyptský režim svrženy a pouliční protesty zachvacují řadu měst od Alžíru po Teherán, si mnozí lidé kladou otázku, která kostka domina by mohla spadnout příště. Sýrie, jejíž sekulární militarizovaná diktatura nejvíce připomíná padlé režimy v Tunisku a Egyptě, nemusí být další na řadě, nicméně se zdá, že se blíží do bodu, kdy se začne zvrhávat.

Muž si prohlíží Facebook v internetové kavárně v Damašku | foto: AP

Stará „teorie domina“ v mezinárodních vztazích byla samozřejmě jen hrubým způsobem, jak zdůraznit, že různé části jakéhokoliv regionu jsou navzájem propojené. Na dnešní arabský svět by se možná víc hodilo přirovnání k šachovnici, na níž odstranění byť jediného pěšce zákonitě změní vztahy mezi všemi ostatními figurami. Dnes, kdy se protesty vrší a násobí, vlády všech arabských států na Blízkém východě a v severní Africe pravděpodobně věří, že kdyby mohly nasadit vlastní prostředky, dokážou vnitřní nesouhlas ve svých zemích zvládnout.

V Sýrii se zdá nevyhnutelné, že protest může brzy zlomit křehkou politickou nehybnost režimu. Většina obyčejných Syřanů se potýká s extrémně obtížnými ekonomickými a sociálními podmínkami včetně vysoké nezaměstnanosti, rostoucích cen potravin, omezení osobní svobody a endemické korupce. Tyto faktory se nijak neliší od faktorů, které přivedly lidi do ulic v severní Africe a na Blízkém východě. Co začalo jako protesty proti životním podmínkám, přerostlo v plnohodnotné volání po svobodě a demokracii.

Výjimečný stav od roku 1963

Režim v Damašku se podobného neklidu bojí, a právem. Nejlepším způsobem, jak se vyhnout střetu mezi lidem a bezpečnostními složkami, je proces skutečné reformy vedoucí k volbám a vzniku vlády národní jednoty. Zatvrzelá netečnost současného režimu jako by však vylučovala jakýkoliv brzký krok k tomuto cíli.

Místo toho nabízejí syrští vládci lákadla, aby zajistili, že klíčové skupiny voličů budou dál držet linii – notebooky pro učitele, dotace pro zaměstnance veřejného sektoru a prázdnou reformátorskou rétoriku. Současná situace však volá po mnohem závažnějších opatřeních. Zrušení výjimečného stavu, který v zemi platí od roku 1963 – a poskytuje režimu a jeho bezpečnostním složkám obrovské pravomoci –, by bylo symbolickým a hmatatelným krokem správným směrem.

Syrský prezident Bashar al-Assad

Syrský prezident Bashar al-Assad

Pokud syrští vládci stejně jako další vedoucí představitelé v arabském světě nezačnou uznávat, že svoboda je základní lidské právo, pak se může trpělivost i těch nejnetečnějších národů povážlivě ztenčit. V severní Africe možná zafungovaly jako spouštěcí mechanismus vysoké ceny potravin, avšak rychlost, s jakou protestující upřeli pozornost k politickým reformám, zastihla všechny v nedbalkách.

Zahnat tohoto džina zpátky do lahve by bylo prakticky nemožné bez krveprolití takového typu, jakého jsme dnes svědky v některých částech arabského světa. Syrské vedení proto ví, že musí reagovat – odtud ona polovičatá reformní agenda, kterou nedávno nastínilo. Snaha vyřešit hluboce zakořeněnou zatrpklost obyvatel květnatým jazykem a vějířem dotací však připomíná snahu uhasit požár pralesa stříkací pistolí. Řešení syrských problémů musí být natolik zásadní, aby odpovídalo jejich závažnosti.

Ruch v ulicích Damašku, v popředí suvenýry oslavující syrského prezidenta (4. února 2011)

Ruch v ulicích Damašku, v popředí suvenýry oslavující syrského prezidenta (4. února 2011)

Na nás se nespoléhejte

Syrští vládci se dosud spoléhají na protiizraelskou a protizápadní rétoriku, aby ochránili sami sebe. Během protestů v Tunisu a Káhiře však byly nářky nad izraelsko-palestinským konfliktem slyšet jen zřídka. Když navíc izraelská letadla v posledních několika letech útočila na cíle v Sýrii, nepřišla od režimu žádná odpověď – a reakce se nedostavila ani ve chvíli, kdy izraelské letouny přelétaly nad prezidentským palácem.

Režim tvrdí, že je součástí „odporu“ spolu se svým významnějším partnerem Íránem. Z depeší zveřejněných na serveru WikiLeaks nicméně vyplývá, že syrské vedení sdělilo íránskému režimu, aby na ně v případné válce s Izraelem nespoléhal, protože je příliš slabé. Režim se tedy dopouští osudné chyby, pokud si myslí, že mu jeho stará taktika odvádění pozornosti bude dál zajišťovat nedotknutelnost. Právě naopak: v situaci, kdy mladí a kvalitně vzdělaní obyvatelé nemohou najít vhodnou práci, si režim vytvořil vlastní skupinu potenciálních demonstrantů, kteří si uvědomují, že vedení používá prázdné slogany, aby prodloužilo výjimečný stav a udrželo se u moci.

Syrský lid je silný, trpělivý, přizpůsobivý a vynalézavý. Rodinná a společenská pouta zůstávají při nepřízni osudu silná. Když je málo potravin, lidé se dělí. Když režim zaškrtí internet, lidé se připojují přes proxy servery.

Syřan si čte noviny v damašské kavárně (4. února 2011)

Syřan si čte noviny v damašské kavárně (4. února 2011)

Neměli by však být nuceni k tomu, aby se protloukali. Neměli by být nuceni k tomu, aby riskovali bezpečnost, když se snaží přes internet spojit se světem. Nikdo si nepřeje, aby ulice Damašku zachvátily protesty nebo aby mezi demonstranty a bezpečnostními složkami vypukly násilné střety. Syrský lid nechce nic jiného než smysluplný dialog s režimem.

Berlínská zeď prý nepadne

Režim musí uznat, že navzdory jeho úsilí sledují Syřané události v regionu se stejným zájmem jako zbytek světa. Syrský lid se nevyžívá v násilí, avšak jakmile se stane svědkem zrození svobody, nezapomene na to snadno – a nenechá v sobě tuto zkušenost přebít státními milodary a bezduchými řečmi vzdáleného a izolovaného vedení.

Lidé tvrdili, že Berlínská zeď nepadne. Tvrdili, že Mubarak neodstoupí. A někteří stále tvrdí, že se Sýrie nemůže změnit. Sýrie se však změní a já se spolu se svými krajany modlím, aby byla tato změna pokojná a harmonická.

Ribal Asad je ředitelem Organizace pro demokracii a svobodu v Sýrii.

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka; titulek a mezititulky redakční.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Sjezd ČSSD v Brně - (zleva) brněnský primátor Roman Onderka, jihomoravský hejtman a kandidát na předsedu ČSSD Michal Hašek a Zdeněk Škromach (18. března 2011)
ZÁPISNÍK: Troubové a hněv. ČSSD, ani Zeman nechápou míru vzteku v zemi

Soutěž o nejpitomější výmluvu v sociální demokracii. Podlehl Zeman přesvědčení o neomylnosti? Babiš jde nahoru. To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.