Onen obraz přišel zvláštní i mně, jakkoli si na formální oblečení nepotrpím. Prolétlo mi hlavou: Toto je skutečně onen bystrý mladý politik, naděje sociální demokracie? Taková pověst totiž v tu dobu Grosse provázela...
Nešlo o ojedinělý incident, napadlo mě to vícekrát. Jakmile se ukázal oděn v brčálově zeleném obleku nebo plísňových džínách, tázal jsem se: Fakt vidím "profesionála s velkým politickým čichem?" Nebo tady něco nehraje?
Dlouho jsem si nedokázal na tyto otázky jasně odpovědět, přestože Gross začal pod zjevným vlivem různých rádců svůj šatník vylepšovat. Jenže hezký oblek mozkové deficity nevyrovná.
Když nakonec Gross po svém bytovém skandálu v hanbě opouštěl politiku, usoudil jsem, že zprávy o jeho velkých schopnostech byly pouhými legendami: hloupé vymlouvání, strýcové Vikové, to všechno směřovalo k definitivnímu závěru – nemůže jít o vychytralého politika.
Zdálo se tudíž, že se Grossem chválabohu nebudu muset znovu zabývat. Jenže vyhodíš oknem, vrátí se komínem...
Sto mega by to spravilo
Disputace, zda jde o směšné děcko, či naopak o inteligentního zlatokopa, se vrací. Ve čtvrtek podepsal smlouvu, na jejímž základě vydělá desítky milionů. (více zde) Jakou metodou se k tomu dostal?
Získal dosti zvláštním způsobem akcie, pak obcházel firmy a osobně je nabízel. Na základě zpráv, které jsou o Grossovi známy, zkusím fabulovat. Mohlo to vypadat takto?
Bývalý šéf české vlády se rozvalí v křesle uprostřed kanceláře. "Mám tady nějaký bytelný akcie, nechcete?"
"Jakže?" ptá se byznysmen.
Expremiér si dá na kolena hnědý kufřík. "Tak sto mega by to spravilo, to de ne?"
"Myslíte sto milionů?"
"Vodnesu si to klidně cash v sáčku," odpoví bývalý politik.
(Pozor, zde se fikce nebezpečně blíží realitě – když se Gross uprostřed své aféry v roce 2005 obhajoval, prohlásil v souvislosti s blahobytem a vysokými platy: "... podstatné je pro lidi to, co přinesou v sáčku domů." Zjevně ho nikdo nezpravil o existenci bezhotovostního platebního styku, zkrátka o tom, že výplatu v sáčku si dnes domů odnáší málokdo...)
Jak je možné, že tento člověk mohl být premiérem? A jak je možné, že se po čtvrteční transakci stal zámožným mužem?
Zjevně se budu muset vrátit ke zkoumání Grossovy dvojakosti. Ano, ten člověk je legrační. Avšak má i jakousi inteligenci koňského handlíře. Že se však handlíři v plážových kraťasech proderou na nejvyšší politická místa, pak zkrachují a poté za velice zvláštních okolností zbohatnou – to nemusí být zrovna dobrá zpráva o zemi, kde se tak děje.
