Sám se soudil o děti sedm let a por vyhrál. "Nechtěl jsem se jen tak vzdát, protože jsem viděl, že garáž, kde má bývalá žena s vojčaty bydlela, pro ně není tím nejlepším místem," tvrdí muž, který se v Olomouckém kraji stal jakýmsi ombudsmanem tátů bojujících o děti. "Za ta léta jsem se naučil znát všechny potřebné zákony, takže teď sám zastupuji u soudu a na úřadech jiné."
Boj o dítě bývá tuhý
Válku se vším všudy připomíná rozvodová bitva o děti. Snadná dohoda, co s dětmi, je podle sociálních pracovníků spíš výjimkou. Zatímco muži se uchylují k nosům dětí a napadání žen, ty zase podávají trestní oznámení a aplňují tak policejní spisy s nápisem "Týrání dítěte a zneužívání". Válka má jen jediný cíl: zničit partnera odstřižením dětí z eho života.
"Jeden známý psycholog mi řekl, že podle toho, co viděl, je žena odhodlaná mě zničit i za cenu zničení dítěte. Pokud prý nechci, aby kluk skončil v psychiatrické léčebně nebo byl doživotně psychicky poznamenán, ať raději vycouvám z jeho života. Až mu bude dvacet, možná prý pochopí a vyhledá mě. Jenže podle mě je mnohem větší riziko nechat syna ženě, a tak jsem se nevzdal," říká Karel Páleník z Olomouce. Jeden z otců, kteří si prošli drsnou rozvodou bitvou včetně policejního vyšetřování.
"Vadí mi, že nikdo předem nezjišťuje, jestli žena neflámuje po nocích, nestřídá jednu pochybnou známost za druhou, nebo to není lidská troska závislá na prášcích," říká Vladimír Novák. "Žasnu, jak snadno ženy dokážou vyrukovat při rozvodu s obviněním otce ze zneužívání," dodává.
"Když se pak prokáže, že šlo o výmysl, soud se i přes posudek soudního znalce, že matka je nezpůsobilá k výchově, přikloní k tomu, že i přesto, že se vykašlala na zájmy dítěte a bylo jí jedno, co s ním udělá vyšetřování, je vhodnější pro jeho výchovu právě ona," rozhořčeně kroutí hlavou Vladimír Novák.
Na čí straně je vina?
Šumperský psycholog Svatopluk Morávek to nevidí tak jednoznačně. "Viděl jsem táty, kteří využili kdeco, aby zdeptali ženu i dítě a na druhou stranu znám historie, kdy matka zmanipulovala dítě natolik, že se táty bálo a nechtělo ho ani vidět. Otec byl zoufalý, případ se táhl pět let, ale stejně ničeho nedosáhl," říká.
"Je ale pravda, že roste počet případů, kdy se tátové chtějí starat o potomky sami. Myslím, že za to může změna společenského pohledu na rodinu. Dřív tatíci po rozvodu trpěli, že nemohou být s dětmi, ale brali to jako smutnou nutnost, protože všude slyšeli, že dítě patří matce. Zato teď se o ně nebojí poprat. Táta v roli mámy začíná být zkrátka normální," dodává psycholog.
Přestože v sociologických výzkumech početnější polovina lidí souhlasí s tvrzením, že dítě je po rozvodu správné svěřit matce, výzkumy zároveň dokazují, že muži se dokážou o dítě starat stejně dobře jako matka, a také to chtějí.
Tátové se chtějí starat
"Mluví se o roli "nového otce". Muž je pojímán jako stejně schopný (či neschopný) pečovatel a vychovatel jako žena. Termín "nový otec" také vyjadřuje, že současná generace otců je jiná než předchozí," píše Hana Maříková ze Sociologického ústavu Akademie věd v průzkumu Muž v rodině. "Objevuje se názor, že chování, které se u žen označuje jako mateřský instinkt, je vrozeno i mužům. Aby člověk měl své dítě rád a uměl s ním mateřsky zacházet, není nutné, aby jej porodil," píše se tu.
Předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková se však ke svěřování dětí tatínkům staví opatrněji. "Je pravda, že v posledních letech muži žádají mnohem častěji o svěření dětí do péče, ale myslím, že vždycky záleží na konkrétní situaci. Pokud otec nemá odpovídající zázemí pro dítě, nemůže jej získat," míní.
"Neznamená to ale, že jsme feministická organizace, která straní matkám," odmítá častou kritiku tátů, kteří prošli válkou o děti, a uvádí nedávný případ jedenáctiletého chlapce, který utekl od mámy a odmítl se vrátit. "Tvrdil, že ho bije, a chtěl k otci, kde byl i jeho starší bratr. Už druhý den jsme získali z okresního úřadu návrh na předběžné opatření s tím, že se chlapec svěřuje otci a ještě týž večer tam kluk byl," popisuje Vodičková.
Dá se zabránit ponižujícím rozvodovým bitvám o děti? Řešení existuje. "Když se nedohodnou rodiče, je to na těch, kteří jsou za to placeni. A soudy či úřady by měly tvrdě vyžadovat, aby rodiče jejich nařízení plnili," míní celorepublikový šéf Unie otců Daniel Nebeský.
Řešení situace existuje
Stejný recept má i psycholog Svatopluk Morávek. "Spousta tahanic a podrazů by odpadla, kdyby rodiče věděli, že jim po rozvodu ten druhý nebude bránit vídat se s dítětem," domnívá se. "Jistě, soud nařídí, že matka musí dítě vydávat tátovi, jenže v praxi se nic nestane, když to nedělá. Soud sice může uložit až padesátitisícovou pokutu, jenže jsem ještě neslyšel o nikom, kdo by ji skutečně dostal. Kdyby se tato praxe změnila, soudci víc využívali sankcí a vyžadovali jejich placení, jsem přesvědčený, že by nepříjemných tahanic o děti ubylo."
Z výzkumů sociologů plyne, že existuje ještě jedno, pomalejší východisko - postupná změna veřejného mínění. Z výzkumů plyne, že už probíhá. Se záměnou rodičovských rolí, tedy s tím, aby například muž nastoupil na mateřskou, souhlasí každá čtvrtá žena a každý třetí muž z deseti. "Nakloněni této možnosti jsou zejména mladí muži do 29 let, tedy nová generace otců a zároveň mužů, jichž se tato možnost nejvíc týká," vyplynulo z průzkumu Akademie věd.
O změnu myšlení se snaží i Unie otců. "Nebojujeme za to, aby děti vždycky patřily tátům. Chceme ale, aby soudy a sociální pracovníci brali ohledy na to, že matka nemusí být nejlepším řešením. Ať se soudci zamyslí, jaké škody například udělá na psychice dětí falešné obvinění ze zneužívání tátou," říká Vladimír Novák.
"Existují muži, pro něž je dítě tím nejdůležitějším v životě," píše se v sociologickém výzkumu Akademie věd. "Žiju jen pro ně..." napsal jeden z mužů do dotazníku.
19. května 2001 11:50
