Tokio - poněkud husto

Tokio - poněkud husto | foto: http://megalopolistokio.blogspot.cz

Stále více lidí žije ve městech. Jak dát aglomeracím správný směr?

  • 1
Rozvojový svět zažívá překotnou urbanizaci; počet obyvatel měst má v roce 2030 dosáhnout čtyř miliard – dvojnásobku oproti roku 2000. Neplánovaný a nekoordinovaný urbánní rozvoj je však rizikový a hrozí, že naděje migrantů na lepší život vystřídají nehygienické podmínky k životu, nezaměstnanost a vysoká exponovanost vůči přírodním katastrofám.

V mnoha ohledech je urbanizace rozumná. Města jsou uzly prosperity, kde se koncentruje přes osmdesát procent celosvětové ekonomické aktivity. Hustota jejich osídlení usnadňuje distribuci veřejných služeb, včetně vzdělávání, zdravotní péče a základních služeb. Vždyť rozvod vody vodovodním potrubím v urbánních oblastech vyjde na 0,70-0,80 dolaru na kubický metr, zatímco v řídce osídlených oblastech jde o dva dolary.

Vysoká koncentrace majetku a osob, zejména v pobřežních oblastech, je však ekonomickou přítěží, jelikož majetek v hodnotě kolem tří bilionů dolarů ohrožují rizika přírodních pohrom. V příštích dvaceti letech se rizikovost ještě zvýší, neboť zastavěná plocha měst se ztrojnásobí, na 600 tisíc čtverečních kilometrů, často bez základní infrastruktury či postupů k zamezení výstavby a osidlování zranitelných oblastí, náchylných ke katastrofám.

Tokio - když se setmí

Udržitelnost , o tu zde běží

Abychom urbanizaci dali správný směr, tvůrci politik musí naléhavě podnikat kroky k budování udržitelných měst. Efektivním řízením využití půdy mohou rozrůstajícím se městským populacím zajistit spolehlivou a finančně dostupnou dosažitelnost základních služeb, škol, bydlení, dopravy a zdravotní péče a zároveň minimalizovat uhlíkovou stopu.

Typická kábulská aglomerace (28. květen 2012)

To v prvé řadě vyžaduje zbavit se představy, že se musí hledat kompromis mezi „budováním více měst“ s cílem uspokojit svižný urbánní růst a „správným budováním měst“ ve snaze zlepšit sociální a ekologické důsledky. Důkazy ve skutečnosti ukazují, že správná výstavba měst přináší krátkodobá pozitiva a současně snižuje dlouhodobější újmu související s rozlézáním zástavby do krajiny, dopravními zácpami, znečištěním a změnou klimatu. Druhá možnost – budování měst podle modelu založeného na nízké hustotě osídlení a přepravě osobními vozy – přivede urbanisty k pozdějšímu usilovnému zápasu za zvýšení hustoty a rozvoj soustav veřejné dopravy, což je výzva, s níž se dnes potýkají Spojené státy.

Půda je prioritou

Praktický program výstavby udržitelných měst přináší nová zpráva Světové banky. Tento rámec – vzešlý ze tříletého úsilí o vytvoření základny věrohodných fakt a analýz ze zemí s různými urbánními zkušenostmi, například z Ugandy, Číny a Jižní Koreje – může tvůrcům politik pomoci porozumět překážkám urbanizace a najít politicky, technicky a fiskálně schůdné možnosti.

Pekingské metro

Tento rámec reflektuje tři hlavní aspekty rozvoje měst: plánování, spojování a financování. Stěžejním zjištěním je, že bez ohledu na míru či rychlost urbanizace by nejvyšší prioritou mělo být řízení využití půdy. Jasným vymezením vlastnických práv a zavedením účinných systémů územního plánování, koordinovaného s infrastrukturou, zejména dopravou, mohou tvůrci politik pomoci městům přilákat soukromé investice, propojit lidi s pracovními místy, omezit ekologická a sociální rizika a snížit míru zranitelnosti přírodními pohromami.

Jelikož k růstu v rozvojových zemích dojde zřejmě převážně v druhořadých městech, jsou stále otevřené (ale rychle se uzavírají) příležitosti formovat urbánní strukturu s cílem zajistit například to, aby obyvatelé města netrávili polovinu dne dojížděním do práce a z práce. Neexistuje sice jeden jediný model řízení překotné urbanizace, ale pozitivní příklady nabízejí určité vodítko.

Příklad Soulu či Tokia

Počet obyvatel Soulu se v letech 1960 až 2000 více než ztrojnásobil. Jihokorejští tvůrci politik tyto změny předvídali a posílili instituce, které určují hodnotu a cenu půdy, vyškolili kádr odhadců, aby zajistili transparentnost procesu hodnocení, a veřejně šířili informace o hodnotě půdy. Zároveň vláda podporovala výstavbu výškových obytných budov schopných pojmout rozrůstající se městské populace a rozvíjela vícero dopravních modů, včetně dálnic, železničních sítí a podzemních drah, které přispívají k propojení lidí s pracovními příležitostmi ve městech a mezi městy.

Rovněž lídři v Singapuru a Japonsku přistupovali k dopravě jako k zásadnímu aspektu územního plánování. Díky tomu se pyšní jedněmi z celosvětově nejnižších spotřeb energie coby podílu HDP.

Komplex studentského městečka tvoří 70 budov rozmístěných v areálu zalesněných pahorků a údolí.

Noční pohled na budovu - cestu uprostřed naosvětlují žádné reflektory, světlo vychází pouze zevnitř budov.

Aby povzbudili občany k používání veřejné dopravy, tvůrci politik v Tokiu snížili dotace na soukromé vozy tak, že jezdit autem vychází pětkrát dráž než využívat veřejnou dopravu. Doplňující investice do vysokorychlostní meziměstské dopravy zkrátily cestovní dobu mezi dvěma největšími japonskými aglomeracemi, Tokiem a Ósakou, vzdálenými od sebe 500 kilometrů, na dvě a půl hodiny, čímž integrovaly pracovní a realitní trhy a zvýšily produktivitu.

Užitečně prodávat

Samozřejmě že financování svižného urbánního rozvoje vyžaduje značné kapitálové výdaje na výstavbu efektivních systémů dopravy, zásobování vodou, nakládání s tuhými odpady a odvádění a úpravy odpadních vod. Jak ale tyto investice pozvedají hospodářský růst, posílené příjmy z daní znamenají udržitelnější financování a příznivý vliv má i schopnost vlád využít trhů s půdou a trhů s dluhy v místní měně.

Dražba třinácti hektarů půdy v novém mumbajském finančním centru, komplexu Bandra-Kurla, vynesla 1,2 miliardy dolarů. To se rovná více než desetinásobku celkových výdajů Úřadu rozvoje metropolitního regionu Mumbaí v roce 2005 a šestinásobku úhrnné hodnoty obecních dluhopisů vydaných všemi místními samosprávami a podniky veřejných služeb v Indii za více než deset let.

Jedna ze staveb komplexu Bandra-Kurla v indickém městě Mumbaí

Jedna z budov komplexu Bandra-Kurla v indickém městě Mumbaí

Obdobně v Istanbulu aukce starého autobusového nádraží a vládní budovy v roce 2007 vynesla 1,5 miliardy dolarů – což převyšuje celkové výdaje a infrastrukturní investice města v roce 2005. Kolumbijské ministerstvo financí zase vytvořilo Findeter, dluhopisovou banku, která financuje regionální městské infrastrukturní projekty tím, že poskytuje zdroje finančním zprostředkovatelům, kteří je přidělují orgánům samosprávných celků.

Budováním udržitelných měst mohou tvůrci politik podpořit sociální a hospodářský rozvoj a zároveň minimalizovat škody na životním prostředí. Řídit urbanizaci, když k ní dochází, a předejít nutnosti zápasit s opravou měst později je příležitost, kterou by si lídři rozvojových zemí neměli nechat ujít.

Mahmúd Mohjí al-Dín je generální ředitel Skupiny Světové banky. Zubajda Aláua je ve Světové bance ředitelkou Odboru řízení urbánních a živelních rizik.

Copyright: Project Syndicate, 2013.  Z angličtiny přeložil David Daduč. Titulek a mezititulky jsou redakční.


Video